Staroslovanská bukvice - úvod

19.04.2013 21:56

V současném světě lidé hovoří mnoha jazyky. My Slované (včetně nás Západních Slovanů) máme společné dědictví písma. Toto písmo se nazývá древнеславянская буквица, nebo-li staroslovanská bukvice. Jako Slované jsme kdysi dávno měli jednotné písmo i jednotný jazyk. Teprve po odchodu jednotlivých rodů a národů z domoviny do nových vlastí, se jazyk postupně měnil. Přesto i dnes jsou mnohá slova společná nebo velmi podobná a slovanské národy se mezi sebou velmi snadno dorozumí (ta podobnost slov je nejen mezi slovanskými jazyky). Z původních slov se ale zachovalo málo. V ruštině nejvíce - asi 40%, v ukrajinštině – cca 35%, čeština a slovenština mají něco okolo 20% původních slov. Toto ničení slovní zásoby probíhá již mnoho století a je cílené. Staroslovanská bukvice podporuje obrazové myšlení a pracuje s ním v několika úrovních čtení. To současný jazyk nedělá. Vracíme-li se ke staroslovanské bukvici, vracíme se k obrazovému myšlení. Skrz obrazové myšlení pochopíme staroslovanskou bukvici a rozvineme schopnost víceúrovňového čtení textu.

 

U každého člověka je vnímání na úrovni vědomé a podvědomé, přičemž podvědomé vnímání tvoří podstatně větší část. Hovoříme-li mezi sebou současným jazykem, na vědomé úrovni přináší předání základní informace, na podvědomé nic. Naučíme-li se prostřednictvím našeho původního jazyka vnímat hlubší úrovně jazyka skrz obrazy, získáme schopnost obrazové komunikace skrz podvědomí. Bukvice je nástrojem v dorozumění mezi vědomím a podvědomím. Je jazykem, díky němuž můžeme programovat v rámci splnění našeho životního úkolu a karmického závazku svůj život. Tím, jak budeme postupně a stále rozšiřovat své vnímání, stále lépe a lépe porozumíme staroslovanské bukvici. Je to jako stále se rozšiřující stoupající spirála našeho vnímání a chápání.

 

Co nás bukvice může naučit:

 

  1. rozšiřovat naše vnímání
  2. pochopit různé významy a světonázory, které jsou bukvicemi vyjádřeny
  3. rozumět hlubinnému sakrálnímu významu slov, která dnes běžně používáme, číst i to, co je zašifrováno ve slovech a písmech, díky čemuž můžeme pochopit hlubinný obraz a podtext

 

Staroslovanský jazyk je chrámový (to má význam, že je chráněný), je to svatyně moudrosti a vědomostí, které by měl člověk studovat, číst a přijímat teprve tehdy, je-li připraven. V tomto případě na věku nezáleží. Je to duchovní připravenost. Někteří ji mají již v dětském věku, jiní se k ní prací na sobě samém postupně přibližují, někteří se k ní v současné inkarnaci nedopracují vůbec.

 

Co je obrazné myšlení

 

Hodně se o v posledních letech mluví o pozitivním myšlení, o tvoření obrazů, jimiž si do svého života přitáhneme realitu a zhmotníme svá přání. Tyto „novinky“ k nám přichází ze západu upravené do vznosných slov a zahalené do kabátu tajemství. Ten či onen autor vydělává pěkné sumy peněz na střípcích poznání, které uniklo z východu. Jsou to ale jenom střípky, tudíž nemají hloubku a souvislost. Lidé se na ně vrhají v touze rychle zbohatnout, rychle se uzdravit, rychle vyřešit svůj problém a vtáhnout si do života bohatství. Několika jedincům se to opravdu podařilo. Ti jsou vzorem, za kterým se ženou davy. Není to ale opravdové poznání, jen třpytka.

 

Díky vnímání bukvice, můžeme odhalit celou hloubku. Obrazně řečeno, nejdříve vidíme a rozlišujeme kruh, teprve později a postupně v něm uvidíme kouli. Naposled se učíme vnímat, že tato koule není vlastně koulí, ale spirálou stoupající energie.

To vše a mnohem více se nejen dovíte, ale i sami procítíte na našich seminářích.

 

Образъ

 

Об – každý člověk přichází na svět s karmou, to je se sudbou, kterou mu dává do vínku bohyně Země Mokoš. Události projdou tak, jak jsou dané, pokud se člověk nebude ptát, jak je změnit. Evoluce člověka je v jeho vztahu k těmto událostem, čímž dojde k přeprogramování a jejich změně. Evoluce není v modelování těchto situací.

 

Разъ – pokud člověk pozná sám sebe, změní v sobě algoritmus myšlení a v důsledku toho změní i situace kolem sebe.

 

Když člověk myslí obrazně, může u něho dojít k pochopení těch (разъ) i oněch (Об) pravd. Je důležité vlastní vnímání a vlastní filozofie.

 

Místo toho mnoho lidí hledá a rozšiřuje to, co tento systém ochuzuje.

 

 

Systém staroslovanské bukvice

 

Bukvice jsou seřazeny do tabulky o 7 x 7 čtvercích. Je jich tedy celkem 49 a tvoří vlastně mozaiku. Jednotlivé bukvice se dají číst všemi směry. Každá bukvice má svůj obraz. Lze natrénovat sjednocení obrazů ve slově a tím pochopení hloubkového významu slova. Bukvice jsou do tabulky zapsány určitým algoritmem, díky němuž je možné z tabulky získávat v ní zapsané informace. V tomto uspořádání je zapsán celý světonázor. Bukvice tvoří mozaiku. V této mozaice je zapsáno veškeré vědění. Díky uspořádání do mozaiky je možné slova číst i v případě, že některé bukvice budou chybět. Když chybí dílek v mozaice, jsme stále schopni vidět obraz. Tato schopnost vidět obraz je možná pouze do určitého počtu chybějících dílků na méně či více důležitých místech. Už v dávné době nebylo po chuti vládnoucím a moci se chápajícím, aby tato ucelená vědomost o lidském bytí, Vesmíru a všech zákonitostech zůstala zachovaná. Proto vyslali poslíčky, aby nás Slovany zachránili od „vědomosti“. Tito poslíčci – Cyril a Metoděj upravili naše staré písemnictví a zjednodušili je tak, že se stalo sakrálně nečitelné, a tudíž ztratilo svoji hlubinnou hodnotu uchování vědomostí. Dodnes je za to oslavujeme, dokonce slavíme i státní svátek na počest likvidace našeho slovanského písemnictví. Od té doby se vědomosti nepředávají „mozaikou“, ale tzv. „kaleidoskopem“. To je styl předávání střípků poznání chaotickým neuspořádaným způsobem, jakým se vyučuje dosud. Když se něco vynechá, nelze nikdy poznat co se vynechalo a doplnit to. Nelze tedy nikdy pochopit celistvost, a o to vládnoucí garnituře šlo už tenkrát v době Byzantské říše a situace přetrvává do dnešní doby.

 

Naštěstí žreci a vedúni zachránili toto vědění pro současnou dobu, kdy k nám přichází opět Světlo a mnoho lidí cítí hlad po vědomostech a poznání. A nezachránili jenom to. Podařilo se jim ukrýt ještě hlubší a širší komplex vědomostí zapsaný v Charuně (Slovansko-Árijských Runách), z níž vyšla nejen bukvice, ale i sanskrit.

 

Začneme-li se věnovat studiu a poznání bukvic, vracíme se tím Domů. Každá bukvice má své vibrace, které nám dávají možnost je procítit na úrovni vnímání. Mohou se stát nástrojem rozvoje empatie. Člověk začíná postupně cítit bukvy a slova a vnímat skryté obrazy. Ty mohou být a často jsou odlišné od významu známého z běžného (povrchového) čtení.

 

Například slovo комп (komp - počítač) – běžný význam si každý vyloží podle toho, k čemu a jak počítač používá, hloubkový význam je úplně odlišný:

ко – kako – cesta duchovního růstu

м - myšlení

п – pokoj

= cesta duchovního růstu skrz myšlení v pokoji

 

Pokud si bukvicemi přepíšeme i současná slova, vstoupí mezi sebou do energoinformačního pole jako staré jazyky, a pokud známe obraz staroslovanské bukvice, předají nám informaci a my jim můžeme přesně porozumět.

 

Bukvici naši Předkové vnímali jako obraz, díky němuž dokázali otevírat kanály vnímání.

 

Kdo se naučí pracovat s bukvicemi, naučí se pracovat s obrazy, které jsou univerzálním dorozumívacím jazykem.

Bukvice je cesta, ne cíl.

 

Zdroj:

http://www.youtube.com/watch?v=nhpDBA6iT-E

http://www.youtube.com/watch?v=Mmg0zKZ5-zo