V SOBĚ

Předposlední zamyšlení ze série od mé věrné čtenářky a souputnice.

Mimo sebe - zebe. Ochlazuje se.

Když odpojeni od sebe, kam tedy připojeni jsme? Když odcházíme od sebe, kam přicházíme? Hlava - to je centrum, které nás řídí. Kápo, které nás chce mít pod svým vlivem, pod kontrolou. Kam nás vede? Do strachů, důležitosti, chtění, lpění, očekávání, babrání se v minulosti, slabosti.... Když takto uvízneme v hlavě, propadáme se. Co tam dole na nás čeká? Dno, které je dáno. Dovolujeme být klamáni, šizeni, ohlupováni, pak snadno sedáme na lep, dobrovolně se poddáváme a podléháme a zapomínáme, že všechny problémy si tvoříme sami. Tlaky na sebe vyvíjíme taky sami. Jsme připoutáni k vnějšímu světu. Co máme v sobě? Teď a tady každý ve svém čase ve vnitřním světě. Prostor, volno, sílu, pohyb, rovnováhu, srovnání, souznění, sebedůvěru, hloubku, klid....

Pochopit - přijmout - smířit se a pak se dějí divy.

Stát vzpřímeně, rovně ve své síle a pak se dějí divy. 

Cítit a vnímat, přijímat vše, jak je, a pak se dějí divy,

Díky a úctu a pak se dějí divy, 

Poslední slova bytosti, která už odešla z tohoto světa, přesto v nás zůstává.

Poslechněte si je. 

USMÍVEJTE SE

PŘEKÁŽKY SI DÁVÁTE JEN SAMI

NAPŘIMTE SE

DRŽTE SPOLU