Slova, která unavují tělo
Slova, která unavují tělo
To nedám.
Nestíhám.
Já na to nemám.
To bude zas průšvih.
Jsem úplně vyčerpaný/á.
Dej mi pokoj.
Jsem úplně v pr…. (neboli v sedínce)
Na to se můžu vys….
Zase jsem to zvoral/a.
Jsem k ničemu.
Nejsem dost dobrý/á.
Tímto stylem, a ještě mnohem hutněji, bych mohla pokračovat dlouho.
Jak se cítíte, když ty věty čtete? A jak vám je, když si uvědomíte, že tyto nebo podobné průpovědi běžně říkáte?
Tíha, tlak, zdrcení nebo lehko, usměvavo, veselo a šťastno?
A stačí tak málo, posunout věty z formy, která člověka deptá a sráží do tvaru, jenž ho povzbudí. Je to zadarmo a ohromně to pomáhá. Kdo jiný vás povzbudí, než vy sami sebe? Že vás učili jiné věci? …. Tak ať…. To, jak o sobě mluvíte a přemýšlíte, vzniká ve vaší hlavě… a prochází vašimi hlasivkami přímo do života.
Co s tím tedy udělat?
Navrhuji změnu a posun vět, kterými si ubližujete do formulací, kterými si dodáte odvahu a sebedůvěru. Ty své osobní už potom proměníte lehce sami.
To nedám. x Dám to příště. - Věřím si, brzy to dám.
Nestíhám. x Postupně zvládám, co je teď důležité.
Já na to nemám. x Mám na to.
To bude zas průšvih. x Sice to bude průšvih, ale chybami se člověk učí. Přijímám své chyby a učím se.
Jsem úplně vyčerpaný/á. x Odpočinu si a obnovím sílu.
Dej mi pokoj, mám práci (směrem k dítěti). x Pojď, uděláme to spolu, a potom budeme mít čas na to, co chceš ty.
Jsem úplně v pr…. (neboli v sedínce) x Sice se něco pokazilo, ale když to šlo tam, půjde to i ven. (trocha legrace vždy zlehčí přijetí a řešení potíží)
Na to se můžu vys…. x Dávám ruce pryč, končím. (zralá volba)
Zase jsem to zvoral/a. x Opět stejné: chybami se člověk učí, příště to bude lepší. "Učený z nebe nespad."
Jsem k ničemu. x Jsem tu k něčemu, jen možná ještě hledám k čemu.
Nejsem dost dobrý/á. x Jsem dobrá. Jsem dobrá pro sebe a ve svých očích.
Možná to zní
jako maličkost. Možná až zbytečnost. Jen pár jinak poskládaných vět a
průpovídek, které často opakujete. Jen jiný způsob, jak k sobě mluvit.
Těla to všechno slyší. A velmi dobře
pozná rozdíl mezi tlakem… a povzbuzením.
Co myslíte, stojí to za zkoušku?
