Dualita

Dualita – dnes slovo běžně používané, znamená dvojnost.

Je to stav nebo představa, že se něco skládá ze dvou protichůdných, či vzájemně se doplňujících principů.

Zamysleli jste se někdy nad tím, zda může být to, co je v protikladu i vzájemně se doplňující?

Jaké známe obecné protiklady: dobro a zlo, bílá a černá, život a smrt, mysl a tělo.

Patří sem i zrcadlově obrácené obrazy. A u nich se zastavím.

Přestože dualismus jako náboženský směr vznikl na přelomu 17. a 18. století, jako princip zrcadlení je tu od počátku světa.

Základní dualitou je moje osoba (já = ná) a její zrcadlení v okolním světě. To, jaký jsem, jak se chovám, co vyzařuji, jak myslím, to vše, co jsem, mi odráží svět kolem mě. Je to němá zpětná vazba, v níž o sobě mohu číst jako v knize. Je to život sám.

Číst v této knize znamená vzít odpovědnost za své činy do svých rukou. Nikoli: "Za to může on." Ale: "Způsobil jsem to já? Co mi ta situace říká? Proč mě to rozčiluje? Co mně na ní vadí?" Těmito a podobnými otázkami se člověk dobere k podstatě toho, co mu zrcadlo v podobě druhého člověka ukazuje, nebo vrací jako jeho odraz.

Zpočátku je velmi těžké tato zrcadla přijmout. Bolí to. Člověk se zlobí sám na sebe a touží být dobrým. Odmítá si přiznat, že to, co mu ukazují zrcadla by byla i jeho záležitost.

Například člověku vadí, že druhý zvyšuje hlas. "To já nikdy!" brání se.
A vzápětí si začne nadávat za drobnou chybu, kterou udělal. Zrcadla nám často ukazují ne to, jak jednáme s druhými, ale jak se chováme sami k sobě.

Zrcadla jsou poctivá v tom, že odráží se stejnou důkladností silné stránky osobnosti člověka jako jeho slabiny. Záleží jen na tom, co převažuje a cítí-li se v tom člověk příjemně.

Dualita je ve své podstatě rozdělení toho, co patří k sobě.

Zrcadlo jen odráží obraz člověka, aby viděl sám sebe. Je to spojené.

Dobro a zlo, světlo a temnota, duch a hmota, mysl a tělo …. Mohou jen těžko být jeden bez druhého. Všichni máme svoji světlou, ale i temnou stranu. Všichni jsme dobří, ale občas i zlí. Je to jen o úhlu pohledu.

Počneme-li místo rozdělování spojovat, uvidíme celek. A celek je cíl našeho pozemského putování.

Vydáte se spolu se mnou na cestu od rozdělení k celku?