Střípky

27 - 💧 Zahlcení

Také pozorujete, jak děti vypínají? Něco říkáte a …. nic. Řeknete znovu a …. znovu nic. Až teprve jemné položení ruky na tělo nebo zvýšení hlasu vytrhne dítě z jeho světa. Můžeme říci, to je běžné.

Také pozorujete, jak lidé kolem málo čtou? Objednají přes internet, ale nedočtou ani popis, a pak se diví, co jim přijde za zboží.

Také pozorujete, že jste na tom vlastně podobně? Vidíte delší text a už máte husí kůži. Skáčete z řádku na řádek, z odstavce na odstavec, aniž byste vnímali, co čtete.

Před dvaceti lety jsem odešla ze školství. Tenkrát při hodině češtiny v deváté třídě jsme četli text. Člověk by si řekl, že deváťák by už měl umět číst, ale ouha. A když jsem se zeptala, o čem to bylo, nikdo nevěděl. Nuda. Další hodinu, aniž bych jim to řekla, jsem jim ten samý text – úryvek z knihy – přečetla sama. Tak je to bavilo, že žadonili, abych to dočetla i o přestávce. A že to byl ten samý text – nad tím byli v údivu.

A kde jsme dnes?

Zahlceni a přehlceni informacemi bez prožitku. Odevšad se hrne rámus a hluk a muzika a podprahový šum. Lidé se stále ženou za různými aktivitami, aniž by dokázali být sami se sebou a v klidu. Konzum a vnitřní prázdnota. Zahlcení a vnější přeplnění.

Kam až to povede?

Možná přestaneme číst úplně. Vrátíme se k obraznému předávání prožitků. Znovu aktivujeme uspaná mozková centra.

A možná jsme se už tímto směrem vydali. I dítě v mateřské škole umí napsat smysluplnou zprávu z obrázků – smajlíků, které prvotně byly vytvořeny, aby předaly pocit.

Možná tedy děti nevypínají. Možná jen vypínají způsob předávání, který je zahlcuje.

26 - 🗝️ Vina

Slovo vina má ve slovníku staroslověnštiny více významů:

1 – příčina, důvod, pohnutka

2 – záminka, výmluva, chyba

3 – vina, provinění

Řekla bych, že pořadí, v jakém jsou významy uvedeny, může ukazovat i cestu, kterou slovo prošlo.

Příčina, důvod, pohnutka – každému dění, každé akci předchází příčina a následuje odpověď, reakce. To, jak je kdo schopen vidět tento řetězec, který běží bez únavy a bez zastavení, odpovídá pořadí významů.

Kdo vidí příčinu v sobě, dokáže ji změnit a tím změnit i následek a celý pohyb řetězce.

Kdo hledá záminky a výmluvy, jen kupí příčiny bez jejich řešení, které jeho život posouvají do hrubších rovin.

Kdo za své potíže viní ostatní, vztahuje na sebe ještě větší tíhu. To ON, to ne já.

Z otázky "Co je příčinou?" se stala otázka "Kdo za to může?"

Příčina je jako startovní čára, tam jsme na tom všichni stejně. Jak kdo běží do cíle k následku, je už volba každého. Někdo běží a hlídá si jen svoji dráhu, jiný se rozhlíží po druhých, další jiným hází klacky pod nohy, aby to měli těžší, další funí a dochází mu síly, ale svaluje to na ostatní, protože běží rychle – a ani ho nenapadne, že oni trénovali, zatímco on pil pivo.

Vina je tedy jenom příčina děje. Jak se k ní kdo postaví, je jen a jen na něm.

25 - 🍀 Jak voní zemina

Psala jsem o vůni pryskyřice. Pryskyřici dru (strom) ji vylučuje, když je poraněn, a ona zceluje a čistí poraněné místo. Zároveň vydává pach, kterým hlásí do okolí informaci o poranění. Tedy zvěstuje bolest. A tato bolest, ta vůně pryskyřice, mnoha lidem voní.

Psala jsem o čerstvě sečené trávě, která rozsekaná na malé kousíčky sekačkou, vydává pach bolesti. Mnoho lidí by řeklo: "Jaká je to příjemná vůně."

A co zemina?

Uvědomila jsem si to na jednom ze svých výšlapů do hor, kdy jsem si s pejskovou vybrala pohodovější cestu. Ale to jsem si jen myslila. Po chvíli cesta končila v ohromných blátivých kolejích po ještě ohromnějších lesních strojích. Bylo po dešti. V kolejích se držela voda. Cesta přestala být schůdná. Prodíraly jsme se houštinou podél ní. Dříve bych možná řekla, že hlína voní vlhkem a svou zemitostí. Tu vůni bych si užila. Tentokrát mi ale páchla blátem a bolestí.

Teprve tehdy mi došlo, že pokud je živá, může být stejně poraněná jako dru (strom) nebo tráva.

Ubližujeme krajině. A přitom stačí tak málo. Oznámit jí předem, co se bude dít, aby se na to mohla připravit. 

Umí to.

24 - 🪞  Konzum

Moje babička chodila do konzumu.

Nikoliv do obchodního centra nebo do supermarketu.

Prostě šla do konzumu.

Koupit mouku a rohlíky a máslo a mlíko, pro které šla někdy s bandaskou do mlíkárny, kde ho nalévali přímo z velké kádě. Pamatuji si to.

Dnes je kolem nás obchodů mnohem a mnohem více než dříve.

A všechny jsou plné.

Přibylo však jen málo lidí.

Co ale přibylo, jsou hlavně možnosti.

A možná i způsoby, jak na chvíli zaplnit to, co nám uvnitř chybí.

Dnes už konzumujeme kromě jídla i jiné věci.

Věci.

Informace.

Videa.

Kurzy.

Zážitky.

Jeden podnět střídá druhý.

A přesto někdy zůstává pocit, že něco podstatného stále schází.

Možná totiž největší hlad není po věcech.

Ani po informacích.

Možná je to hlad po vnitřním klidu a po zaplnění vnitřní prázdnoty.

23 - 💧 To sedí jako prdel na hrnec

Pořekadlo jsem našla ve čtyřech různých podobách:

• sedí jako prdel na hrnec
• sedí jako prdel na nočník
• sedla jako hrnec na prdel
• sedne jak prdel na hrnec

Dnes rozumíme slovu hrnec jako nádobě na vaření. Dříve hrnec znamenal nejen to, ale i nočník, hliněnou nádobu nebo nádobu obecně.

Napadlo vás někdy, proč se říká zrovna prdel na hrnec?

Nuž jedna z možností je, že ta dětská prdelka neboli sedínka, jak říkávala moje babička, dříve sedla na ten kulatý nočník přesně a celý jej zakryla jako poklička.

Možná právě proto začalo pořekadlo vyjadřovat něco, co dokonale sedí. A možná také ne. Právě to se mi na starých pořekadlech líbí. Ne vždy znají svůj rodný list.

Jedno je jisté. Pořekadlo provází češtinu už po mnoho generací. Jak je ale staré doopravdy, se mi zatím nepodařilo dohledat. A právě to z něj dělá malou jazykovou detektivku.

22 - 🗝️ Odpočinek – z-odpočinek

Odpočívala jsem na zahradě a přišlo ke mně přesně to slovo, kterým odpovídalo prožívání.

Odpočinek.

V tu chvíli přišla další asociace.

Odpovědnost.

Proč jsme vyměnili odpovědnost za zodpovědnost (rozdíl jsem už vysvětlovala), ale odpočinek za zodpočinek nikoli?

Nejdříve ke slovu samotnému.

OD – od něčeho pryč
PO – po směru, následující pohyb, opakující se pohyb
ČIN – dění, konání
EK – dnes koncovka, kterou vnímám jako uzemnění a naznačení dalšího směru

Odpočinek jako by v sobě nesl zprávu, že na chvíli odcházíme od dění a činů do útlumu.

Co kdybychom na začátek přidali písmeno Z?

Vznikl by zodpočinek.

Najednou bychom z odpočinku zase vystupovali a vraceli se k činu.

Slovo, které vlastně nedává smysl. Je beze smyslu.

U zodpovědnosti je to jinak. Tam vnímám, že člověk často ustupuje od vlastní odpovědi na podnět a přesouvá ji na někoho jiného.

Vnímáte společné i rozdílné u těchto dvou slov?

21 - 🪞 Když máme chuť nakupovat

Všimli jste si někdy, že chuť něco koupit často nepřichází ve chvíli, kdy něco opravdu potřebujeme?

Přichází, když jsme unavení.

Když jsme smutní.

Když nám něco chybí.

Přiznám se, že jsem si toho všimla i sama u sebe.

Najednou mám pocit, že bych si měla něco koupit.

Jen tak.

A pak si položím otázku.

Opravdu potřebuji novou věc?

Nebo jen potřebuji doplnit něco úplně jiného?

Je potřeba nakupování jen zrcadlem toho, že mi v tu chvíli nebo dlouhodobě něco chybí?

Možná nakupujeme nikoli proto, že máme málo věcí.

Možná jen někdy hledáme způsob, jak na chvíli zaplnit vnitřní prázdnotu.

Co myslíte vy?

20 - 🗝️ Jaký je rozdíl mezi informací a věděním?

Informace se dají předat. Přemýšlíme o nich, ale zůstávají hlavně v hlavě.

A to je v pořádku u určitého typu sdělení.

Vědění se musí prožít. To není informace, to je věsť.

Informace říká, že oheň pálí.

Vědění vznikne ve chvíli, kdy se ho dotkneme. Tím se pro nás stává věstí.

Informace napoví cestu.

Vědění – věsť ji projde.

Možná právě proto máme dnes tolik informací, a přesto často hledáme moudrost.
Možná mezi nimi leží další krok vlastním životem, který čeká, až ho uděláme.
Teprve ten promění informaci ve vědění, věsť.

19 - ✨ Kde vznikají nejlepší nápady?

Překvapivě často na záchodě. Všimli jste si toho?

Tak si tam člověk trůní, uvolní se, a najednou ….

…. A najednou šup – lup, v hlavě se objeví řešení, které člověk dlouho hledal, nebo nový nápad, jak to či ono udělat, myšlenka, pocit.

V té malé místnosti, které se dříve říkalo kadibudka a bývala na opačném konci zahrady, než stál dům.

Tedy v té malé místnosti, v níž dnes máme splachovací toaletu s takovým přepychem, že to ho…. splachujeme pitnou vodou.

Nuž v té malé místnosti, kam se rádi hlavy rodin chodí ukrýt s denním tiskem.

Prostě na záchodě, bychom měli mít bloček. Častokrát se totiž stane, že než projdeme k záznamníku, po cestě ztratíme to, co nás napadlo.

Závěrem jen malá hříčka:

nápad napadá a napadnutí opadá

18 - 🗝️ Dovíte, nebo dozvíte?

Místo slova dozvíte, používám častěji dovíte.

A víte proč?

Když vyslovím dovíte – do-víte, jako bych vstupovala do vědění. Nejen získala informaci, ale udělala krok dovnitř. Vnímala to vědění celým tělem, celou svou bytostí.

Informace se dají přečíst hlavou. Vědění se prožívá celým tělem, celou bytostí.

Oproti tomu v tvaru do-z-víte jako bych z toho vnímání tělem vystupovala a zůstávalo více v hlavě než v celém člověku.

Je to moje úvaha. Možná ji budete vnímat jinak. Mně ale připomíná, že mezi informací a skutečným poznáním bývá dlouhá cesta.

Ve slově nás od něj někdy dělí jediné písmenko, jediná hláska.

Cítíte to také?

17 - 🪞 Štrikování na schůzi

Na jednom setkání jsem si vzala do ruky háčkování. Pomáhá mi lépe udržet pozornost a vnímat, co se kolem děje. Vzbudilo to rozpaky. Prý štrikování odvádí pozornost od řečníků.

Zaujalo mě, že pohrávání si s propiskou nebo antistresovým míčkem dnes považujeme za běžné. Stejně jako když někdo na chvíli zavře oči (i trochu hlasitěji). Háčkování ale působí zvláštně.

Přitom naši předkové to měli obráceně. Tetky štrikovaly, strejcové vyřezávali nebo spravovali náčiní a řeč plynula sama.

Ruce tvořily, hlava byla bdělá a po jejich činnosti vždy něco zůstalo. Ubrus na stole, košík na ovoce, opravené hrábě nebo vyřezaná vařečka. Soustředění mělo ještě jeden dar – vznikalo při něm něco, co sloužilo dál.

Možná jsme zapomněli štrikovat a vyřezávat při povídání si. Spíš jsme ale zapomněli, že ruce a mozek spolu odjakživa vedou tichý rozhovor. Při jejich společné řeči vždy něco vzniká a po ní zůstává.

16 - 🗝️ Odpovědnost, nebo zodpovědnost?

Nad jedním slovem přemýšlím už delší dobu.

Častěji dnes slýchám zodpovědnost. Mně je ale bližší odpovědnost.

Když to slovo nechám promluvit po svém, slyším v něm: odpovídám za své činy, slova, rozhodnutí i myšlenky. Ručím za ně.

Možná je to jen můj způsob čtení slov.

Právě proto mě baví se k nim vracet. Někdy totiž jedno jediné písmeno otevře úplně nový pohled.

A to je to "z" na počátku slova – zodpovědnost. "Z" je z něčeho ven, pryč. Proto ve mně slovo zodpovědnost vyvolává obraz vystoupení z odpovědnosti, jako by se od ní člověk vzdaloval. A vzdával se té odpovědi, tedy činu, slova, rozhodnutí i myšlenky.

A možná právě tehdy, když nad slovy počneme přemýšlet, přestanou být jen prostředkem dorozumění a znovu se stanou vědomou cestou ke vnímání a činu. Dnes říkáme tvoření.

15 - 🍀Když dru (stromy) pláčou

Také vám voní smůla neboli pryskyřice? Zejména ta z jehličnanů má nezaměnitelnou vůni.

Je to podobné jako s vůní čerstvě posečené trávy. V obou případech "voní" bolest a obrana. Pryskyřice vytéká z poraněného místa, které čistí, zaceluje, hojí a chrání před škůdci i dalšími vlivy okolí.

Možná je to tichý způsob, jak dru říká svému okolí:
"Byl jsem zraněn."

Pryskyřice má silné hojivé účinky. Naši předkové ji používali i na drobná poranění. Sama jsem to vyzkoušela a mohu potvrdit, že funguje. O jejím využití se ale dovíte více z odbornějších zdrojů, než bych dokázala sama popsat.

Věděli jste, že si s ní naši předkové čistili i zuby? Ve správném stádiu se z pryskyřice stane přírodní žvýkačka, která čistí ústa a zuby. Jenže právě poznání, kdy ji nasbírat, se předávalo z generace na generaci. Děti byly u toho. Máma s tátou nebo bába s dědem je učili tím, že to společně dělali. Aniž by bylo třeba psát návody.

A právě to jsme z velké části ztratili.

Možná znovu objevujeme nejen pryskyřici, ale ztracené znalosti. Možná znovu objevujeme cestu k jejich předávání, která bývala stejně přirozená jako vůně lesa.

14 - 💧 Jádro pudla

Když dnes řekneme, že jsme "trefili jádro pudla", myslíme tím, že jsme přišli na podstatu věci.

Málokdo ale ví, odkud toto rčení pochází.

Ve Faustovi Johanna Wolfganga Goetha se k doktoru Faustovi přidá černý pudl. Obyčejný pes. Pes, který ho doprovází až domů. Tam se však promění v Mefistofela.

V tu chvíli Faust překvapeně zvolá:

"Tak tohle bylo to jádro pudla!"

Možná proto toto rčení přežilo dodnes.

Připomíná nám totiž, že podstata věcí se často skrývá pod úplně jinou podobou, než jakou vidíme na první pohled.

A možná nikoli jen věcí.

Ale i živočichů a lidí.

"Jádro pudla" je vlastně skvělou metaforou života.

Kolikrát si myslíme, že řešíme pudla....

....a přitom celou dobu stojíme tváří v tvář Mefistofelovi....

....a někdy si tím "pudlem" Mefistofela záměrně zakrýváme - z jakéhokoli důvodu

Možná právě proto stojí za to občas hledat nejen to, co vidíme na povrchu, ale i to, co se skrývá uvnitř.

13 - 🪞 Zrcadlo života

Kolikrát si po letech řekneme:

"Proč jsem se na to tehdy nezeptala?"

Také jsem si to řekla.

A pak mi došlo něco, co mi přineslo klid.

Možná děláme jen to, na co jsme v danou chvíli připraveni. Některé otázky přicházejí až tehdy, když pro ně dozrajeme. Dříve by odpověď stejně prošla kolem nás, aniž bychom ji slyšeli. Ne proto, že by nám ji někdo podal špatně, ale proto, že jsme v té době byli jinde.

Jako děti, které pokládají jen takové otázky, pro něž dozrály.

Život nás vede po spirále. Vracíme se na podobná místa. Jen pokaždé o kousek výš. A právě tam vznikají nové otázky.

Možná proto stojí za to přijmout, že některé otázky přicházejí až dnes.

Možná právě ony nás vedou dál.

K vlastnímu hledání.

12 - 🗝️ Musím

Kolikrát za den vyslovíte slovo musím?

Musím do zaměstnání, musím uvařit, musím vstát, musím se učit...

Také v něm cítíte tlak? Až nátlak?

Jste typ člověka, který podává nejlepší výkon pod tlakem, nebo vás tlak spíše svazuje a ubírá vám sílu?

Nad slovem musím jsem se zastavila ještě z jiného důvodu.

Za tímto modálním slovesem téměř vždy následuje sloveso v infinitivu. O infinitivu si někdy napíšeme více. Dnes jen malá myšlenka.

Infinitiv končí na T. Vnímám jej jako symbol zastavení děje. Sloveso samo o sobě vyjadřuje pohyb a činnost. "Musím" vytváří tlak a infinitiv jej jako by uzavíral do pevného rámce.

Možná právě proto tolik lidí cítí odpor k tomu, co musí.

Přitom někdy stačí malý posun.

Místo:

Musím do zaměstnání . 👉 Jdu do zaměstnání.

Musím uvařit.  👉 Vařím. Uvařím.

Musím vstát.  👉 Vstávám.

Musím se učit.  👉 Učím se.

Cítíte ten rozdíl?

Malý posun ve vyjadřování. Velký posun ve vnitřním postoji k tomu, co právě děláme.

11 - 💧Dostaneš-li přes jednu, nastav druhou tvář

Kolikrát jsme tuto větu slyšeli? Vsadím se, že mnoho z vás ji vnímalo jako výzvu nechat si ubližovat. Přitom v době svého vzniku mohla znamenat něco úplně jiného.

Když jsem se nad ní zamyslela hlouběji, začala jsem ji vnímat jinak.

Možná vybízí k opaku běžné reakce. Možná říká: rozhoduj sám za sebe. Možná vede k odmítnutí násilné odvety. Možná nabádá k tomu, abys odpověděl jinak.

Jako rub a líc. Jako dvě strany jedné mince.

Síla člověka je v něm. A ta si drží své osobní hranice. Ta rozhoduje sama za sebe. To znamená, že si člověk váží sám sebe.

A to je síla, nikoli slabost.

Někdy je mnohem těžší zůstat pevný než oplatit stejnou stranou mince. Někdy je mnohem těžší nastavit druhou tvář než sevřít pěst.

Asi proto tato věta přežila dvě tisíciletí.

Je připomínkou, že skutečná síla člověka vyrůstá z vědomého rozhodnutí, kým chce být, nikoli z pasivity nebo z odvety.

______________________________________________________________________________________________

"Já ti ukážu, zač je toho loket!"

______________________________________________________________________________________________

A tady je vidět další posun myšlení.

Od rovné odplaty (oko za oko) k žádné odplatě, ale jiné reakci. A to platí i pro dnešní čas.

10 - 💧Oko za oko, zub za zub

Rčení "oko za oko, zub za zub" dnes většina lidí chápe jako výzvu k pomstě.

Ve skutečnosti mělo původně téměř opačný význam.

Ve starověku hrozilo, že za malé ublížení přijde mnohem větší odveta. Za jedno zranění mohl být vyvražděn celý rod. Pravidlo "oko za oko, zub za zub" proto stanovovalo hranici.

Odplata smí být jen do výše způsobené škody. Tedy ne víc než oko za oko, zub za zub.

Byl to pokus zastavit řetězec pomsty a zabránit tomu, aby se násilí stále stupňovalo.

Je zvláštní, jak se během staletí může změnit význam jediné věty.

Asi stejně, jako se změnil způsob života a nahlížení na řešení běžných denních záležitostí.

A asi je to osud mnoha slov a rčení, nejen textu z Bible.

9 - 🍀 Jak straky truchlí

Včera jsem dala na YouTube nahrávku Pohřební zpěv strak. Slyšeli jste někdy, jak se straky loučí se zemřelým druhem? Věděla jsem, že to dělají, ale slyšela jsem to poprvé. Podobně se loučí i vrány nebo havrani.

Nahrávku pořídila kamarádka z balkónu svého bytu. Vyprávěla mi, že lidé pod stromem byli tím hlasitým zpěvem rušeni a snažili se ptáky rozehnat. Chápu je. Naživo to musel být pořádný hluk.

Přesto jsem si při tom uvědomila něco jiného.

Když se loučí lidé, většinou respektujeme jejich ticho i bolest. Když se loučí ptáci, často vnímáme jen hluk.

Možná je to jen drobný rozdíl v pohledu.

Čím více budeme znovu objevovat přírodu a její zákonitosti, tím více v ní začneme poznávat sami sebe. A možná si jednou při podobném okamžiku místo snahy vše utišit jen na chvíli zastavíme a budeme svědky něčeho, co se děje od nepaměti.

Někdy nás totiž příroda učí nejvíc právě tehdy, když jen mlčky přihlížíme.

🗝️ Vedro - horko - hot - žár

• Vedro prasl. vědro = vnější silné sluneční záření, které unavuje naše biologické tělo
• Horko prasl. horěti = vnitřní, transformační oheň zkušeností v prožitky, který stoupá a čistí staré nánosy; patří sem i hořkost
• Hot (Chtíč) z prasl. chotь jako chce = past touhy, která vnitřní oheň chytá - stahuje do hmoty, aby vyždímala energii
• Žár prasl. žarъ = čistý, svobodný proud vnitřního života (NÁ), který tvoří a osvobozuje; původně se vyslovovalo jako DŽ'ÁR, takto vyslovená byla přímým akustickým generátorem energie, tato frekvence oživovala prostor a uváděla dění do pohybu, byla to síla ČINÍCÍ; otočením na DŽ - např, ŽĎÁŘENÍ lesů je čištění ohněm skrze destrukci, tedy síla NIČÍCÍ. .... DŽ - ŽD, ČIN - NIČ .... dnes máme zvukově ploché Ž

8 - 🏃‍♀️‍➡️ Přišlo od Vás, čtenářů, je mi potěšením sdílet zamyšlení příznivé duše 

Proč se omlouváme

K zamyšlení
Proč se často omlouváme?
omluva...o- okolo, kolem....mluva- mluvit od mloviti=povykovat, hlučet, vydávat zvuk
původně: obmluvit= vymluvit někoho z víry a tím ho omluvit
Byla to tzv. řečová obhajoba, která měla smazat špatný dojem a zahladit spáchaný skutek.
Omluva je něco jako řečová mlha, psychologický moment, který odbourává napětí a může zklidnit napjatou situaci.
Omluva
jako smír, smíření, podaná ruka
jako lítost
jako strategie(jak zachránit sebe)
jako manipulace(faleš)
jako zodpovědnost za druhého nebo za něco, co jsme vzali na sebe
jako kalkulace..tzv.bezpečná omluva, aby skončil spor a dál u´ž se přestal řešit, když se omluvíme a projevíme lítost
jako zdvořilost vyžadovaná společností
jako vzorec chování z dětství
z přecitlivosti
z pocitu obtěžování
ze strachu z konfliktu nebo ze snahy vyhnout se konfliktu
ze snahy zachránit klid, situaci
i ochrana pro přežití(v dětství)
zbraň namířená proti nám samotným, kdy měníme svoji důstojnost za chvilkový klid
Omlouvám se(JÁ).......Omluvte mě(VY)
Promiňte....od minuti=míjet, jít kolem....nechat přejít mimo, propustit nebo přehlédnout, nechat plynout
Odpusťte..(pustit od sebe ven)
Pardon..úplně prominout, zcela darovat= odpustit, prokázat milost

Za sebe k zamyšlení čtenářky jen dodám: 

Vyžadujete omluvu po druhých? Zamysleli jste se někdy nad tím, PROČ?

7 - 🗝️ Představa

Zamysleli jste se někdy nad tím, co předchází jakémukoli budování? 

Je to představa. To, co se chystáte realizovat, udělat, budovat, stavět, žije nejprve ve vaší hlavě, ve vaší představě. Čím větší představivost a detailnější představa zaměřená jen tím jedním směrem, tím rychlejší a přesnější její realizace. 

Základ slova stavъ (stavo), dnešní stav, pochází z praslovanštiny. Význam byl a je stále stejný - postavení něčeho, pevný bod, ohrazení či budování. Je to starobylý kořen slova, který sdílíme s mnoha jinými jazyky.

Předpona "před" znamená, že představa předchází tomu budování. Dílo žije nejdříve v myšlenkách, kde se mění tvoří a přetváří, až nabývá stálejší a jasnou formu, jež je připravená ke zhmotnění.

Tak se děje nikoli jen s předměty a věcmi hmotnými, ale i s tím, kam směřujeme své životy. O čem přemýšlíme, tedy co žije v našich představách, to se děje. A to i tehdy, možná ještě důrazněji a zejména tehdy, odmítáme-li to. Proč? Zcela prostě. Tomu, co odmítáme, většinou ve svých hlavách dáváme podstatně více prostoru, než tomu, co bychom chtěli žít.

6 - 🏃‍♀️‍➡️ Přišlo od Vás, čtenářů, je mi potěšením sdílet zamyšlení jedné příznivé duše

To je láska
Měli v plánu nás vyhladit a někteří se jim za to dnes ještě chtějí omlouvat. To je láska.
láska..laskavý..laskavost..laskat..hladit..vyhladit
Láska manipuluje, je vypočítavá, kalkuluje. Láska..maska
Je falešná, předstírá, nosí masku, která zakrývá sobeckost, kontrolu, násilí. Bere svobodu, vynucuje si poslušnost, vyžaduje slušnost, poslužnost, zdvořilost, vděčnost.
Buďte tak laskavi a omluvte se nám. Zvrácenost, pánovitost.
Za mne je láska zneuctěný hluboký cit. Ne slova zvenku, jen cítění uvnitř sebe v sobě.
Čím jsme si je zneuctili a uspali?Každý jinak , po svém.
Je to jako pád do propasti a dopad je tvrdý, krutý a bolí. Ano, láska bolí.
A jak z toho ven? Cítit, prociťovat sebe v sobě a oživovat úctu.

úcta..ctít..cit..cítit 

5 - 🗝️  Širák

Sice za několik dní sluníčko dosáhne svého vrcholu a počne se odvracet, ale astronomicky počíná léto a věřme, že i teplotně se polepší. Děti se těší na prázdny, výlety a koupání. Na ochranu proti přemíře sluníčka se dříve nosil a stále nosí širák. Slovo samo napovídá, že utvořeno by mohlo být od "široký", neb má široký okraj. A je to šir+ák. Ale není.

Kořenem je  -šči-, -šti-, původně ščirák či štirák, od slova štít, v tomto případě ochrana hlavy, helma, přilba.  Od stejného základu je i štír = ščír - ráček s krunýřem jako ochranným štítem. Kořenem slova "štít" je také -št-. V češtině byly běžné posuny mezi -šč- a -št-, i když obrazně má každý kořen malinko jiný význam. 

Praslovansky se přilba - helma řekla ščьtъ (ščeto). Stále nám tam zní ten štít. Širák je už slaměný a chrání jen před paprsky slunce. Oproti přilbě - helmě je to taková mizivá ochrana. Proto ta koncovka -ák-, která šir-ák staví do poněkud slabší role.

Až si vzpomenete na slavný monolog Cyrana z Bergeracu, který v roce 1897 napsal francouzský dramatik Edmond Rostand, tak se vám možná vybaví význam tohoto běžného slova: 

Svůj širák odhazuji v dáli

a s grácií. Tam leží on.

Odkládám svůj plášť opršalý,

sepnutý párem zašlých spon,

a tasím kord. Jen žádný shon,

hned v úvodu boj nerozhodnu,

pointa je mi nad zákon:

na konci poslání vás bodnu!

4 - 🍀 Bílý a černý les (= drumos).

Víte, že dříve se drumos nazýval bílý nebo černý? Nikoli od toho, jestli v něm sídlili duchové, kteří by lidem prospívali či škodili, a různé další bytosti, jenž by tam strašily. Nazýval se tak podle toho, jaká dru (= stromy) v něm rostly. Pokud v něm rostly převážně listnáče, nazýval se bílý, rostly-li v něm převážně jehličnany, říkalo se mu černý. 

Zkuste porovnat náladu a světlo v hustém smrkovém či v hustém listnatém drumos. Sami poznáte velký rozdíl. Naši předci znali a věděli mnohé. Jejich poznání je dodnes skryto ve starých dochovaných lidových názvech.

 

3 - 💙  Vzkaz / epizoda 1 - film

https://mistona.cz/vzkaz/  Všem doporučuji shlédnout zdarma v páteční podvečer první epizodu ze série Vzkaz od režiséra Scotta Cervina. Přihlášení on-line přes odkaz výše nutné předem. Na stejných web stránkách se o projektu dovíte více. 

Včera proběhla v kině Lucerna premiéra a film dohnal k slzám i ty otrlé.  Režisér spolu s producentem Petrem Štěpánkem a celým štábem vytvořili mimořádné dílo, které přišlo na svět i díky mnoha sponzorům, kteří jej financovali. Je to "jen" film, který je velkým počinem a oslavou síly lidství. Vznikl v srdci Evropy, v České republice, a odtud se již nyní počíná šířit do světa. Podívejte se na toto mimořádné dílo v pátek z pohodlí domova společně s tisíci dalšími obdobně smýšlejícími lidmi. Díky za vznik tohoto díla.

2 - 🍀 Bylinkový čaj z čerstvých bylin

Víte, že když spaříte čerstvé byliny cítí bolest podobně jako jiné živé bytosti? Dokonce tuto bolest cítí i mateřská rostlina, ať je jakkoli daleko.

Proto doporučuji spařovat jen přirozeně sušené byliny. V teplých letních dnech osvěží macerát, neboli studený, surový, syrový či syrý čaj. Ten připravíte tak, že omyté bylinky zalijete studenou vodou a necháte luhovat. Po vypití asi 3/4 objemu dolijete opět vodou. To děláte tak dlouho, dokud jsou byliny čerstvé a čaj chutný.

Sama se většinou s bylinkami ještě domluvím, kterou a kdy mohu trhat. Je možno jim alespoň předem poslat oznámení - myšlenku, že se chystáte bylinky na čaj natrhat.

1 - 🍀 Tráva

Víte, že vůně čerstvě posekané trávy je ve své podstatě její volání o pomoc a sdílení bolesti? Je až zarážející, jak je mnoha lidem tato vůně sdílející bolest, příjemná. 

Byla i mně, než jsem si vše uvědomila a počala si s ní povídat. Když doroste do určité výše a přijde sekáč s kosou, je to už úplně jiné. Na to je připravena. Ale mladá tráva (slovo znamená - opakovaně dorůstající, trvalá), tedy mladá tráva nikoli. Proto vysílá silnou vůni jako signál bolesti, strachu a upozornění všem živým v ní.

Co s tím? Povídejte si i s trávou, stejně jako s květinami a s dru (stromy). Upozorněte ji den předem, aby se na akt sečení mohla připravit. Možná změnu budete vnímat, možná nikoli, ale tráva bude mít šanci lépe častému sečení odolávat a připravit se nejen sama, ale připravit na ně i vše živé v ní.