Střípky
🗝️ Musím
Kolikrát za den vyslovíte slovo musím?
Musím do zaměstnání, musím uvařit, musím vstát, musím se učit...
Také v něm cítíte tlak? Až nátlak?
Jste typ člověka, který podává nejlepší výkon pod tlakem, nebo vás tlak spíše svazuje a ubírá vám sílu?
Nad slovem musím jsem se zastavila ještě z jiného důvodu.
Za tímto modálním slovesem téměř vždy následuje sloveso v infinitivu. O infinitivu si někdy napíšeme více. Dnes jen malá myšlenka.
Infinitiv končí na T. Vnímám jej jako symbol zastavení děje. Sloveso samo o sobě vyjadřuje pohyb a činnost. "Musím" vytváří tlak a infinitiv jej jako by uzavíral do pevného rámce.
Možná právě proto tolik lidí cítí odpor k tomu, co musí.
Přitom někdy stačí malý posun.
Místo:
Musím do zaměstnání . 👉 Jdu do zaměstnání.
Musím uvařit. 👉 Vařím. Uvařím.
Musím vstát. 👉 Vstávám.
Musím se učit. 👉 Učím se.
Cítíte ten rozdíl?
Malý posun ve vyjadřování. Velký posun ve vnitřním postoji k tomu, co právě děláme.
💧Dostaneš-li přes jednu, nastav druhou tvář
Kolikrát jsme tuto větu slyšeli? Vsadím se, že mnoho z vás ji vnímalo jako výzvu nechat si ubližovat. Přitom v době svého vzniku mohla znamenat něco úplně jiného.
Když jsem se nad ní zamyslela hlouběji, začala jsem ji vnímat jinak.
Možná vybízí k opaku běžné reakce. Možná říká: rozhoduj sám za sebe. Možná vede k odmítnutí násilné odvety. Možná nabádá k tomu, abys odpověděl jinak.
Jako rub a líc. Jako dvě strany jedné mince.
Síla člověka je v něm. A ta si drží své osobní hranice. Ta rozhoduje sama za sebe. To znamená, že si člověk váží sám sebe.
A to je síla, nikoli slabost.
Někdy je mnohem těžší zůstat pevný než oplatit stejnou stranou mince. Někdy je mnohem těžší nastavit druhou tvář než sevřít pěst.
Asi proto tato věta přežila dvě tisíciletí.
Je připomínkou, že skutečná síla člověka vyrůstá z vědomého rozhodnutí, kým chce být, nikoli z pasivity nebo z odvety.
______________________________________________________________________________________________
"Já ti ukážu, zač je toho loket!"
______________________________________________________________________________________________
A tady je vidět další posun myšlení.
Od rovné odplaty (oko za oko) k žádné odplatě, ale jiné reakci. A to platí i pro dnešní čas.
💧Oko za oko, zub za zub
Rčení "oko za oko, zub za zub" dnes většina lidí chápe jako výzvu k pomstě.
Ve skutečnosti mělo původně téměř opačný význam.
Ve starověku hrozilo, že za malé ublížení přijde mnohem větší odveta. Za jedno zranění mohl být vyvražděn celý rod. Pravidlo "oko za oko, zub za zub" proto stanovovalo hranici.
Odplata smí být jen do výše způsobené škody. Tedy ne víc než oko za oko, zub za zub.
Byl to pokus zastavit řetězec pomsty a zabránit tomu, aby se násilí stále stupňovalo.
Je zvláštní, jak se během staletí může změnit význam jediné věty.
Asi stejně, jako se změnil způsob života a nahlížení na řešení běžných denních záležitostí.
A asi je to osud mnoha slov a rčení, nejen textu z Bible.
🍀 Jak straky truchlí
Včera jsem dala na YouTube nahrávku Pohřební zpěv strak. Slyšeli jste někdy, jak se straky loučí se zemřelým druhem? Věděla jsem, že to dělají, ale slyšela jsem to poprvé. Podobně se loučí i vrány nebo havrani.
Nahrávku pořídila kamarádka z balkónu svého bytu. Vyprávěla mi, že lidé pod stromem byli tím hlasitým zpěvem rušeni a snažili se ptáky rozehnat. Chápu je. Naživo to musel být pořádný hluk.
Přesto jsem si při tom uvědomila něco jiného.
Když se loučí lidé, většinou respektujeme jejich ticho i bolest. Když se loučí ptáci, často vnímáme jen hluk.
Možná je to jen drobný rozdíl v pohledu.
Čím více budeme znovu objevovat přírodu a její zákonitosti, tím více v ní začneme poznávat sami sebe. A možná si jednou při podobném okamžiku místo snahy vše utišit jen na chvíli zastavíme a budeme svědky něčeho, co se děje od nepaměti.
Někdy nás totiž příroda učí nejvíc právě tehdy, když jen mlčky přihlížíme.
🗝️ Vedro - horko - hot - žár
- Vedro prasl. vědro = vnější silné sluneční záření, které unavuje naše biologické tělo
- Horko prasl. horěti = vnitřní, transformační oheň zkušeností v prožitky, který stoupá a čistí staré nánosy; patří sem i hořkost
- Hot (Chtíč) z prasl. chotь jako chce = past touhy, která vnitřní oheň chytá - stahuje do hmoty, aby vyždímala energii
- Žár prasl. žarъ = čistý, svobodný proud vnitřního života (NÁ), který tvoří a osvobozuje; původně se vyslovovalo jako DŽ'ÁR, takto vyslovená byla přímým akustickým generátorem energie, tato frekvence oživovala prostor a uváděla dění do pohybu, byla to síla ČINÍCÍ; otočením na DŽ - např, ŽĎÁŘENÍ lesů je čištění ohněm skrze destrukci, tedy síla NIČÍCÍ. .... DŽ - ŽD, ČIN - NIČ .... dnes máme zvukově ploché Ž
🏃♀️➡️ Přišlo od Vás, čtenářů, je mi potěšením sdílet zamyšlení příznivé duše
Proč se omlouváme
K zamyšlení
Proč se často omlouváme?
omluva...o- okolo, kolem....mluva- mluvit od mloviti=povykovat, hlučet, vydávat zvuk
původně: obmluvit= vymluvit někoho z víry a tím ho omluvit
Byla to tzv. řečová obhajoba, která měla smazat špatný dojem a zahladit spáchaný skutek.
Omluva je něco jako řečová mlha, psychologický moment, který odbourává napětí a může zklidnit napjatou situaci.
Omluva
jako smír, smíření, podaná ruka
jako lítost
jako strategie(jak zachránit sebe)
jako manipulace(faleš)
jako zodpovědnost za druhého nebo za něco, co jsme vzali na sebe
jako kalkulace..tzv.bezpečná omluva, aby skončil spor a dál u´ž se přestal řešit, když se omluvíme a projevíme lítost
jako zdvořilost vyžadovaná společností
jako vzorec chování z dětství
z přecitlivosti
z pocitu obtěžování
ze strachu z konfliktu nebo ze snahy vyhnout se konfliktu
ze snahy zachránit klid, situaci
i ochrana pro přežití(v dětství)
zbraň namířená proti nám samotným, kdy měníme svoji důstojnost za chvilkový klid
Omlouvám se(JÁ).......Omluvte mě(VY)
Promiňte....od minuti=míjet, jít kolem....nechat přejít mimo, propustit nebo přehlédnout, nechat plynout
Odpusťte..(pustit od sebe ven)
Pardon..úplně prominout, zcela darovat= odpustit, prokázat milost
Za sebe k zamyšlení čtenářky jen dodám:
Vyžadujete omluvu po druhých? Zamysleli jste se někdy nad tím, PROČ?
🗝️ Představa
Zamysleli jste se někdy nad tím, co předchází jakémukoli budování?
Je to představa. To, co se chystáte realizovat, udělat, budovat, stavět, žije nejprve ve vaší hlavě, ve vaší představě. Čím větší představivost a detailnější představa zaměřená jen tím jedním směrem, tím rychlejší a přesnější její realizace.
Základ slova stavъ (stavo), dnešní stav, pochází z praslovanštiny. Význam byl a je stále stejný - postavení něčeho, pevný bod, ohrazení či budování. Je to starobylý kořen slova, který sdílíme s mnoha jinými jazyky.
Předpona "před" znamená, že představa předchází tomu budování. Dílo žije nejdříve v myšlenkách, kde se mění tvoří a přetváří, až nabývá stálejší a jasnou formu, jež je připravená ke zhmotnění.
Tak se děje nikoli jen s předměty a věcmi hmotnými, ale i s tím, kam směřujeme své životy. O čem přemýšlíme, tedy co žije v našich představách, to se děje. A to i tehdy, možná ještě důrazněji a zejména tehdy, odmítáme-li to. Proč? Zcela prostě. Tomu, co odmítáme, většinou ve svých hlavách dáváme podstatně více prostoru, než tomu, co bychom chtěli žít.
🏃♀️➡️ Přišlo od Vás, čtenářů, je mi potěšením sdílet zamyšlení jedné příznivé duše
To je láskaMěli v plánu nás vyhladit a někteří se jim za to dnes ještě chtějí omlouvat. To je láska.
láska..laskavý..laskavost..laskat..hladit..vyhladit
Láska manipuluje, je vypočítavá, kalkuluje. Láska..maska
Je falešná, předstírá, nosí masku, která zakrývá sobeckost, kontrolu, násilí. Bere svobodu, vynucuje si poslušnost, vyžaduje slušnost, poslužnost, zdvořilost, vděčnost.
Buďte tak laskavi a omluvte se nám. Zvrácenost, pánovitost.
Za mne je láska zneuctěný hluboký cit. Ne slova zvenku, jen cítění uvnitř sebe v sobě.
Čím jsme si je zneuctili a uspali?Každý jinak , po svém.
Je to jako pád do propasti a dopad je tvrdý, krutý a bolí. Ano, láska bolí.
A jak z toho ven? Cítit, prociťovat sebe v sobě a oživovat úctu.
úcta..ctít..cit..cítit
🗝️ Širák
Sice za několik dní sluníčko dosáhne svého vrcholu a počne se odvracet, ale astronomicky počíná léto a věřme, že i teplotně se polepší. Děti se těší na prázdny, výlety a koupání. Na ochranu proti přemíře sluníčka se dříve nosil a stále nosí širák. Slovo samo napovídá, že utvořeno by mohlo být od "široký", neb má široký okraj. A je to šir+ák. Ale není.
Kořenem je -šči-, -šti-, původně ščirák či štirák, od slova štít, v tomto případě ochrana hlavy, helma, přilba. Od stejného základu je i štír = ščír - ráček s krunýřem jako ochranným štítem. Kořenem slova "štít" je také -št-. V češtině byly běžné posuny mezi -šč- a -št-, i když obrazně má každý kořen malinko jiný význam.
Praslovansky se přilba - helma řekla ščьtъ (ščeto). Stále nám tam zní ten štít. Širák je už slaměný a chrání jen před paprsky slunce. Oproti přilbě - helmě je to taková mizivá ochrana. Proto ta koncovka -ák-, která šir-ák staví do poněkud slabší role.
Až si vzpomenete na slavný monolog Cyrana z Bergeracu, který v roce 1897 napsal francouzský dramatik Edmond Rostand, tak se vám možná vybaví význam tohoto běžného slova:
Svůj širák odhazuji v dáli
a s grácií. Tam leží on.
Odkládám svůj plášť opršalý,
sepnutý párem zašlých spon,
a tasím kord. Jen žádný shon,
hned v úvodu boj nerozhodnu,
pointa je mi nad zákon:
na konci poslání vás bodnu!
🍀 Bílý a černý les (= drumos).
Víte, že dříve se drumos nazýval bílý nebo černý? Nikoli od toho, jestli v něm sídlili duchové, kteří by lidem prospívali či škodili, a různé další bytosti, jenž by tam strašily. Nazýval se tak podle toho, jaká dru (= stromy) v něm rostly. Pokud v něm rostly převážně listnáče, nazýval se bílý, rostly-li v něm převážně jehličnany, říkalo se mu černý.
Zkuste porovnat náladu a světlo v hustém smrkovém či v hustém listnatém drumos. Sami poznáte velký rozdíl. Naši předci znali a věděli mnohé. Jejich poznání je dodnes skryto ve starých dochovaných lidových názvech.
💙 Vzkaz / epizoda 1 - film
https://mistona.cz/vzkaz/ Všem doporučuji shlédnout zdarma v páteční podvečer první epizodu ze série Vzkaz od režiséra Scotta Cervina. Přihlášení on-line přes odkaz výše nutné předem. Na stejných web stránkách se o projektu dovíte více.
Včera proběhla v kině Lucerna premiéra a film dohnal k slzám i ty otrlé. Režisér spolu s producentem Petrem Štěpánkem a celým štábem vytvořili mimořádné dílo, které přišlo na svět i díky mnoha sponzorům, kteří jej financovali. Je to "jen" film, který je velkým počinem a oslavou síly lidství. Vznikl v srdci Evropy, v České republice, a odtud se již nyní počíná šířit do světa. Podívejte se na toto mimořádné dílo v pátek z pohodlí domova společně s tisíci dalšími obdobně smýšlejícími lidmi. Díky za vznik tohoto díla.
🍀 Bylinkový čaj z čerstvých bylin
Víte, že když spaříte čerstvé byliny cítí bolest podobně jako jiné živé bytosti? Dokonce tuto bolest cítí i mateřská rostlina, ať je jakkoli daleko.
Proto doporučuji spařovat jen přirozeně sušené byliny. V teplých letních dnech osvěží macerát, neboli studený, surový, syrový či syrý čaj. Ten připravíte tak, že omyté bylinky zalijete studenou vodou a necháte luhovat. Po vypití asi 3/4 objemu dolijete opět vodou. To děláte tak dlouho, dokud jsou byliny čerstvé a čaj chutný.
Sama se většinou s bylinkami ještě domluvím, kterou a kdy mohu trhat. Je možno jim alespoň předem poslat oznámení - myšlenku, že se chystáte bylinky na čaj natrhat.
🍀 Tráva
Víte, že vůně čerstvě posekané trávy je ve své podstatě její volání o pomoc a sdílení bolesti? Je až zarážející, jak je mnoha lidem tato vůně sdílející bolest, příjemná.
Byla i mně, než jsem si vše uvědomila a počala si s ní povídat. Když doroste do určité výše a přijde sekáč s kosou, je to už úplně jiné. Na to je připravena. Ale mladá tráva (slovo znamená - opakovaně dorůstající, trvalá), tedy mladá tráva nikoli. Proto vysílá silnou vůni jako signál bolesti, strachu a upozornění všem živým v ní.
Co s tím? Povídejte si i s trávou, stejně jako s květinami a s dru (stromy). Upozorněte ji den předem, aby se na akt sečení mohla připravit. Možná změnu budete vnímat, možná nikoli, ale tráva bude mít šanci lépe častému sečení odolávat a připravit se nejen sama, ale připravit na ně i vše živé v ní.

