Jistota. Kde ji vlastně hledáme?

Jistota. Slovo, které slýcháme téměř každý den.

Chceme mít jistou práci, příjem, bydlení, jisté – pevné vztahy, zdraví. Chceme vědět, co nás čeká zítra, za měsíc, za rok. Chceme mít prostě jistotu, co bude.

Každý hledá své jistoty. Jeden v penězích, druhý v rodině, další v postavení, majetku nebo zaběhnutém způsobu života.

A přece stačí jediná událost a to, co jsme považovali za pevné, se otřese.

Zaměstnání skončí. Vztah se promění. Zdraví nás přiměje změnit dosavadní rytmus. Domov, který jsme budovali celé roky, najednou vyžaduje změnu.

Jak pevné jsou tedy jistoty, které hledáme kolem sebe?

Co nám vypráví slovo jistota?

Když se zabývám nějakým slovem, ráda se vydávám až k jeho kořenům. Právě tam často objevím souvislosti, které mě přivedou k dalším otázkám.

U slova jistota mě zaujalo jeho spojení s věděním a poznáním.

Václav Machek ve svém etymologickém slovníku připomíná souvislost s tím, co je poznané, věděné.

Kdo ví, ten zná. A kdo zná, ten si je jistý.

Zajímavý je také starý tvar istý, který dodnes slyšíme například v některých moravských nářečích. Setkáváme se s ním i ve slovech tentýž, takisto či najisto.

A právě IST mě kdysi přivedlo k dalšímu hledání.

Při rozebírání slova na jednotlivé zvuky a slabiky se mi postupně otevíral obraz člověka, který ví, kdo je. Zná sám sebe, stojí si za sebou a nachází oporu ve vlastní podstatě.

Je si sám sebou jistý.

A tím se dostáváme k otázce, která mě zajímá ještě více než samotný původ slova.

Proč hledáme jistotu venku?

Představme si člověka, který svou jistotu vložil do zaměstnání.

Dokud zaměstnání trvá, cítí se bezpečně. Jakmile se objeví možnost jeho ztráty, přichází strach.

Jiný člověk vloží svou jistotu do partnera. Jeho pocit bezpečí pak závisí na chování a rozhodnutích druhého.

Další se upne k majetku, společenskému postavení nebo představě, že všechno zůstane tak, jak je dnes.

Jenže život je stálá proměna.

To, co dnes máme, zítra získává jinou podobu. Lidé přicházejí a odcházejí. Mění se naše potřeby, názory, možnosti i okolní svět.

Čím pevněji se držíme vnějších jistot, tím větší strach v nás vyvolává představa jejich ztráty.

A tak počínáme své jistoty hlídat, chránit, bránit, či dokonce na nich lpět.

Někdy za cenu vlastní svobody.

Jistota, která zůstává

Co se však stane, když člověk obrátí pozornost od vnějšího světa k sobě?

Když postupně poznává, kdo je, co v životě chce, co mu vyhovuje a kudy vede jeho vlastní cesta?

Objevuje něco velmi podstatného.

Jeho jistota vyrůstá z důvěry v sebe.

Z vědomí, že dokáže přemýšlet, rozhodovat se, učit se, tvořit a hledat nové cesty.

Zaměstnání se promění, ale jeho schopnosti a zkušenosti mu zůstávají.

Vztah projde změnou, ale člověk dál nese odpovědnost za svůj život.

Okolnosti se obrátí vzhůru nohama, ale stále má možnost rozhodnout, jak k nim přistoupí.

Právě tady se rodí vnitřní pevnost.

Pevnost, která vyrůstá z poznání sebe sama.

Život je proud

Představme si život jako řeku.

Někdy plyne pokojně, hladina se leskne a cesta před námi je přehledná.

Jindy přicházejí peřeje, víry a prudké zatáčky.

Člověk, který hledá jistotu pouze v okolním světě, se snaží řeku zastavit. Chce, aby zůstala stále stejná, aby se její proud řídil jeho představami.

A čím více se snaží proud ovládnout a zadržet, tím více sil vydává.

Člověk, který důvěřuje sobě, se učí řeku poznávat a postupně ji poznává.

Všímá si jejího směru, proudů i překážek. Někdy je unášen, jindy zabere vesly. Občas zamíří ke břehu, aby si odpočinul a rozhlédl se.

A někdy objeví úplně nové koryto, odbočku nebo naopak z odbočky uzře hlavní proud.

Jeho jistotou je schopnost reagovat na proměny života.

Co se stane, když pustíme staré jistoty?

Co se stane?

Otevře se prostor pro změnu.

Pro nové zkušenosti měnící se v prožitky, vztahy, rozhodnutí a možnosti.

Člověk postupně poznává, že změna je přirozenou součástí života. Že každý konec zároveň otevírá další cestu.

A především poznává, že za svůj život přebírá odpovědnost on sám.

Vnější jistoty nám lidem poskytují zázemí, pohodlí i příjemné chvíle. Mají své místo.

Skutečná vnitřní pevnost však vyrůstá z něčeho hlubšího.

Z poznání vlastní podstaty i z důvěry v sebe. To jest z přijímání proměn, které jsou životem samým.

Neb jedinou jistotou, kterou si neseme na každou další cestu, jsme my sami.

A tak se vás dnes zeptám:

Co je jistota pro vás? A kde ji hledáte?

Líbil-li se Vám článek, sdílejte dál.