Kon, zákon, pokon

Z předchozího článku o předponách už víte, jak fungují.

Následující úvaha je mou hypotézou, odvozenou z předchozího zkoumání významů předpon "za-" a "po-". Zkusme se podívat, kam nás zavede.

Kon je praslovanský kořen slova *konь, který znamenal hranici, mez, krajní bod nebo i kraj provazu. Mez, která může být podle směru pohledu počátkem i koncem.

Kdysi se území ohraničovala vyoranou brázdou, zatlučeným kolíkem nebo mezním – hraničním kamenem. Toto vymezení – dnes bychom řekli hranice – se nazývala KON. Co bylo vně, tedy za touto hranicí, bylo cizí, co bylo uvnitř, bylo naše. Slova to vyjadřovala jasně zákon x pokon. Za konem a po směru konu, tedy uvnitř. Dnešní zdloužení samohlásky dává větší důraz a citovou či emoční vazbu.

V rámci této hypotézy sem dnešní zákony přišly zvenku, zpoza naší hranice. Přinesli je ti, které jsme nazývali cizinci. Pomocí těchto zákonů zde založili kdysi svoji nadvládu a jestli stále trvá, posuďte sami.

Pokon je po směru konu, tedy toho, co je uvnitř. Jsou to naše způsoby. Kon je hranicí mezi naším a cizím, jiným.

Pak tu máme ještě iskon – to, co je od samého začátku – počátku, to, co je stálé, beze změny. To, co platí stejně pro stranu pokon jako pro stranu zákon. Je to jen o úhlu pohledu, z jakého se dívám.

Je to jako hra. Máme dvě družstva a hřiště omezené hranicí a rozdělené půlicí čarou. (Ruština si slovo kon – кон – pro herní mez/čáru zachovala.). Každé na jedné straně. Pro obě družstva je pokon jejich polovina a zákon polovina protihráče. Pro obě družstva společně je zákon vše, co je vně jejich ohraničeného pole.

Počne hra. Chvíli si každé družstvo obhajuje svoji část, ale pak nastane zvrat, třeba někdo zradí, nebo nastane oslabení a jedni zatlačují druhé. Na jejich pole přinášejí svoje pokon, což je pro zatlačené zákon. Nějakou dobu se hra opět ustálí. Vítězové usnou na vavřínech a zatlačení se vzchopí a vytlačí cizince až na kon – hranici. Zastaví se, nebo jim oplatí zatlačení a na jejich domovskou plochu přinesou své pokon, což je pro původní utlačovatele zákon. A hra pokračuje.

Pokračuje dlouho. Myslíte, že má konce? Myslíte, že si jsou obě mužstva schopna uvědomit své činy – ve skutečném životě války a zabíjení – a množství zbytečně ztracených životů? Když se většinou hádají jen kapitáni ….

A co další mužstva kolem, která přihlíží, ale ve skutečnosti čekají na svou příležitost. "Když se dva hádají, třetí vítězí."

Slovíčko pokon už z češtiny vymizelo. Znamenalo to, co se odvíjí po směru přirozené životní osy/hranice/konu. Byl to organický život uvnitř komunity, kdy lidé přirozeně respektovali mravní meze, protože to tak dělali odjakživa a bylo to tak vnímáno jako čisté. Staré doklady skutečně zachovávají u slova pokon významy počátek, obyčej, řád či pravidlo.

Dochovalo se v ruštině "s pokona vekov" (с покон веков), v překladu odjakživa. Ve slovenštině máme napokon ve významu koneckonců, nakonec. Staročeština měla napokon též, ale dnes se slovo posunulo do naposledy.

A malé shrnutí závěrem. Tímto slovem se nám pěkně uzavřel celý ten kruh, který jsme společně rozplétali:

• Kon: Vnitřní přirozená mez.
• Pokon: Život a pohyb po směru této přirozené meze, prapůvodní obyčej.
• Zákon: Vnější nařízení, které bylo postaveno až za tuto mez.
• Iskon (искон): Ze staršího iskoni – "od počátku". Tedy to, co je od samého začátku, od pramenů. V mém čtení také to, co je stálé, beze změny.

Opět můžete bádat. Co asi znamená ta předpona "na"?

Nasměruji na úplný závěr. Předpona "na" znamená na povrchu, nahoře, na vrchu, návrší – vršek.

Je to i nabídka – NA.

A více o ní někdy příště.