Paměť

Paměť, pamatuji

Také se vám zdá, že stále častěji zapomínáte?

Jako třeba jdete do obchodu pro máslo, přijdete s plnou nákupní taškou a hle, máslo nikde.

Nebo ta klasika, co bylo dnes k obědu? …. No něco jo. Ale že jste jako děti měly k obědu u babičky borůvkové knedlíky, to si pamatujete a víte i přesně kdy.

Paměť.

Máme tolik podnětů a informací, že náš mozek vytěsňuje mnohé dle vlastního uvážení, a tak se stane, že někdy i ty důležitější.

Co to ta paměť jako slovo vlastně znamená?

Původně to byla poměť.

PA je překrytí nebo zdloužení předpony PO.

PO je pohyb po směru následujícího, opakující se pohyb.

MĚŤ je odvozena od kořene METO, tedy másti, pomatení, pominutí;

zmásti, zmatek, zmatení by bylo vystoupení z toho matení, ale dnes to používáme přesně opačně

MĚŤ tedy to METO souvisí s metením, "smést smetí smetákem";

- zmetek jako jeden kus vystoupivší z toho METO, tedy matení

- změť jako zmítání, komíhání, míchání

- met je základem i pro měst vložením "s", vzniká měst, městnat, město, čili společně městnáno = kupeno = hromaděno

Od původního poměť máme dosud název květiny – pomněnka a pomni ve významu vzpomeň si.

METO dále souvisí s MUT jako moutit, tedy kalit mysl.

Budeme-li číst pozpátku prastaré základy slov, dostaneme:

MĚŤ – TĚM, MET – TEM, MUT – TUM, MAT – TAM

TEM (TĚM) – temovat – tlačit – stlačovat, ucpávat

TUM – tumlovat, cpát, dřít se, spěchat, zmatkovat

TAM – ukazovací zájmeno ….

Tady končím své badatelské činění.

Co z toho všeho vyplývá pro člověka?

Za mě z toho všeho vyplývá, že slovo paměť je asi něčím jiným než tím, za co to slovo máme.

Paměť není podle mého názoru skladiště vzpomínek. Není informační databází. Je vrstvou vědomí, do níž se ukládá paměťový otisk prožitku. Je-li prožitek pochopen, ukládá se jako pocit. Není-li pochopen, ukládá se jako emoce. Paměť je mostem. Mostem mezi Jiskrou, tedy námi, podstatou a myslí. Odpojením mysli od Jiskry se most zahltil. Nastal chaos. Mysl převzala vůdčí roli, čte paměť jako informační archiv a obelhává člověka, neb má jen omezené možnosti. Tím se ukládají do paměti chaotické, kusé emoce a pocity, pomíchané a skryté. Možná i proto dnešní svět produkuje tolik informací, a předává tak málo skutečných vzpomínek (notifikace, reels, krátká videa, přeskakování, padesát podnětů za minutu), a to dohromady vyvolává strach a přehlcení.

Člověk se stává odkázaným na vnější zdroje, přestože má vše uložené v sobě.

TAM uvnitř člověka je Jiskra. Ta čte paměť jako prožitou zkušenost, nikoli jako archiv informací. Čte ji skrze pocity a emoce. A právě tím se paměť stává mostem.

Mysl hledá data.

Počítač hledá data a do své paměti ukládá informace.

A člověk?

Jak to bude s přirovnáním mysli k počítači, co myslíte?