Předpony -za a -po

Objevila jsem fascinující souvislosti mezi předponami "-po" a "-za". Staví opět naruby to, jak jsem je vnímala dosud. Současná čeština již tyto rozdíly téměř setřela.

"Za" je překročením hranice, je to jedna chvilka, jeden okamžik, jeden moment, je to teď a tady.

Pokud "za" používáme jako předložku, např. za stolem, je to statické překročení. Byla jsem před stolem, nyní jsem za stolem. "Za" vyjádřilo opět statický stav po pohybu.

Pokud "za" používáme jako předponu sloves, např. začít, je to okamžik, kdy se z klidového stavu dalo něco do pohybu. Praslovanské *začęti znamenalo "začít". V jeho vnitřní struktuře můžeme "za-" číst jako změnu z klidové polohy do pohybu, vstup do děje. Podobné je to významově u mnoha dalších slov: zapálit (začít hořet), zaplakat (začít plakat), zpívat -> zazpívat si (spustit zpěv), zakašlat (spustit kašlání).

"Po" – jeden ze základních významů "po" můžeme vnímat jako udržení začatého pohybu ve směru, v ploše nebo v trvání.

Předpona "po" tedy přebírá štafetu hned za startovní čárou a dává ději směr a trvání. "Po" tento pohyb udržuje v čase a směru. Souvisí se směrem a postupem, ale spíše ve smyslu postupného vývoje nebo cíle. Vyjadřovala, že děj se počíná odvíjet v nějakém směru nebo že jde o plánovaný počátek procesu. Tady se říkávalo: "Přijď pobejť." To ve smyslu, přijď na chvíli na návštěvu, nikoliv zůstaň tady být stále.

Předložka "po" vyjadřuje pohyb v těsné blízkosti nějaké linie či plochy a přesně ji kopíruje.

Jdeme po cestě znamená, že směr naší chůze přesně splývá s dráhou té cesty, nikoli náhodně cikcak lesem. Cesta vede a udává směr chůze.

Brouk leze po zdi znamená, že lezení ohraničuje plocha zdi, po níž brouk může lézt i cikcak.

Jdeme po směru / po proudu: Chůze kopíruje směr, který už byl určen někým nebo něčím jiným (proudem vody, šipkou). Chůze splývá se stávajícím pohybem.

Malé shrnutí rozdílů:

• předložka "za" popisuje statický prostor
• předpona "za" u sloves popisuje dynamický čas a "přechod do děje"; u obou je to překročení čáry
• předložka "po" vyjadřuje pohyb po ploše, po linii či v její blízkosti
• předpona "po" dává u sloves ději směr a trvání.

Shrnutí na příkladu z běhu:

• Začátek je výstřel ze startovní pistole a první krok přes čáru.
• Počátek je samotný běh po trati směrem k cíli.

V moderní češtině se sice slova začátek a počátek používají jako téměř stoprocentní synonyma. Jejich vnitřní struktura nám však dovoluje zahlédnout rozdíl: začátek jako překročení startovní čáry, počátek jako rozvíjení děje od tohoto bodu dál. Tím, že počíná převládat slovo začátek, se do prostoru propisuje jeho význam - častokrát lidé něco začnou, ale brzy od toho ustoupí.

Máme tu ještě takovou specialitu. Zdvojení předpony "po":

posunout – poposunout

postrčit – popostrčit

ponést – poponést

poběhnout – popoběhnout

První předpona "po" funguje jako omezení děje – posunout – odněkud někam.

Druhá předpona "po" funguje jako drobný posun v prostoru dál – poposunout – o ždibíček, o kousíček.

Postoupím v řadě – o větší kus, jde to rychle, popostoupím v řadě – třeba jen o jedno místo, o malý kousek, jde to pomalu.

Slov, v nichž se předpony "za" a "po" používají, je mnoho. Sami zkoumejte, zda jsou v původním významu nebo se rozdíl mezi nimi stírá. Tento rozdíl souvisí i s velmi odlišným vnímáním času našich předků a nás. O tom někdy příště.