Přípony - znáte jejich význam?

Běžný člověk už i většinou zapomněl, co to je.

Školní léta jsou pryč a kdo by si pamatoval nějaké poučky z češtiny z dob dětství. Navíc čeština jako předmět patří obecně k těm méně přitažlivým.

Co to tedy je. Jsou to části slova, která se připojují za kořen, tedy základ slova, a tím tvoří slova odvozená od stejného základu.

Co je na tom důležité, že mění význam celého slova a posunují význam základu.

Dnes se společně podíváme na čtyři přípony: -ář, -nik, -tel, -ák

První koncovkou je – ář znamená příslušnost k cechu. Například pekař, truhlář, nástrojař, notář. . U žen se jen přidá další přípona -ka: truhlářka, pekařka, nástrojařka, notářka atd.

Druhá je přípona – nik – ník. "Nik" je z praslovanského slova "nikajь – nikaje, nikaja, nikoje" – což doslova znamenalo žádný "ni" z obou, z mnoha "kajь".

Mohla právě tato souvislost ovlivnit pozdější vnímání některých slov?

A teď se podívejme na rozdíly:

- kominík a komínář – první čistí běžné komíny na domech, druhý vysoké továrenské

- právník a notář – kam zařadila společnost právníky podle tvaru slova a kam notáře, posuďte sami

- ukázka současných povolání zařazených do jednoho z mnoha: úředník, zahradník, číšník, horník, lesník, směnárník, kavárník, klenotník ….

Dnes se již objevuje i slovo pekařník. Jak na vás působí vedle původního slova pekař? A umíte si doplnit jeho ženskou podobu?

Změny a posuny jazyka jsou stálé a málokdo si uvědomuje jejich sílu a vliv na každého z nás.

Třetí koncovkou je – tel – je to označení někoho, kdo něco předává, například svoji vizi či vědění, například učitel, hlasatel, nositel, budovatel, v ženské podobě učitelka, hlasatelka, nositelka, budovatelka. Tel, přečteme-li odzadu, máme let. Od těchto lidí se to, co předávají rozletí do všech směrů a koutů.

Čtvrtá koncovka byla dříve vnímána jako ponižující, až zesměšňující. Dnes se posunula často do neutrální polohy. Příkladem jsou slova: tulák – tulačka (kde se koncové "k" v mužském tvaru posouvá do "č", aby mohla být přidána ženská přípona "ka"); šmírák – šmíračka – nejen o papíru, kde je text napsán jako příprava, nahrubo, ale i o člověku, který slídí a šmíruje; darebák – darebačka – člověk, jež provádí zlé věci, ubližuje druhým; ohnivák – ohniváčka – člověk, který má v sobě přemíru ohně bez jeho ovládnutí, cholerik novodobým jazykem.

Vrátím se jen na chviličku k předchozímu článku "Úřad". S ním je spojeno slovo úředník. Od něj bychom mohli odvodit úřadník, neb úřaduje. Ale též ředitel – řaditel, který předává svoji vizi a dává jí řád. Z toho je řiditel, který řídí podle své vize "tel". Jsou to malé přesmyčky, které nám ukazují, jak se slova mění.

V běhu všedního dne to málokdo registruje. Ústav pro jazyk český vydává co pět let změny. Vnímáte, jak změny jazyka mají vliv nejen na jednotlivce, ale i na celou společnost?

Rozdíl vzniká ve směru růstu. Nikoli v jeho základu.