Říkáte často NE?

Říkáte často NE? Možná častěji, než si uvědomujete. Je to jen zvyk, nebo něco víc?

Pojďme se spolu podívat, odkud se vzala a co původně znamenala slabika NE. Prázdniny a dovolené jsou v plném proudu, tak trochu procvičíme mozkové buňky a na ten zápor se podíváme z hlediska vývoje jazyka, jak jsem si rozličné informace pospojovala. Opět to bude mé nahlížení za závoj překrývající původní význam slov.

Než se objevilo dnešní NE, používali naši předkové jiné způsoby, jak něco zastavit nebo odmítnout.

· MA: byla záporkou, jejím hlavním významem byl zápor, vyjadřující přání nebo rozkaz či se pojila s probíhajícím dějem, který se má okamžitě zastavit; psala se samostatně před dané slovo

Příklad:

• ma bіjь (vyslovovalo se zhruba jako ma bij), což vyjadřovalo: přestaň bít! nikoli, jak by se mohlo zdát, oznámení: mě bijí. Praslovanština byla bez infinitivu a používala zejména přítomný čas , proto i tvar ma bьje-šь (výslovnost asi ma bješ) znamená: zakazuji ti bít – ty nebiješ, což je více méně vedlejším způsobem vyjádření rozkazu.
• ma sějь (vyslovovalo se jako ma sěj) znamenalo nesej – nesaď, nevkládej semeno do půdy (což můžeme dnes vnímat jak prakticky, tak i obrazně); nebo vyjádřeno přítomným časem ma sěje-šь (výslovnost asi ma sěješ) říká: zakazuji ti setí, doslova: ty neseješ

MA v praslovanštině bylo živým, dynamickým rozkazem k zastavení děje, nikoli suchým, intelektuálním ne v našem jazyce, jehož původní význam je navíc úplně jiný. Byla to stopka.

· NI: je skutečnou záporkou vyjadřující NI-cotu, prostě NI-c, v latině NI-hil; dodnes se dochovala v řadě slov jako NI-kdo, NI-jaký apod. Když dříve člověk řekl NI, znamenalo to řečeno dnešním slovníkem – nebytí, neexistence, prostě to nic, prázdno a pusto

· BEZ: je další možností vyjádření záporu, spíše popisu, že něco chybí, je to bez toho; BEZ je silná slabika, skrz kterou naše podvědomí vnímá to, co stojí za BEZ jako něco vně člověka, tedy to přestává pro člověka být

Příklad:

• bez-bolьnъ (vyslovovalo se zhruba jako bezboln) znamenalo bezbolestný, tedy vně bolesti; velmi důležité je pochopení smyslu tohoto vyjádření, které tělu i vědomí říká: vystupuji z bolesti, bolest stavím mimo tělo i vědomí; toto slovo nese i dovednost, kterou naši předkové znali – uměli vystoupit ze všeho, z čeho potřebovali, jako z programu, který se rozhodli smazat
• bez-pečьnъ (vyslovovalo se zhruba jako bezpečn)ve významu bezpečný či bezstarostný; dnes slovo bezpečný znamená, být mimo jakéhokoli ohrožení; tehdy to byl popis stavu mysli – a to je, když se nad tím zamyslíte – velký rozdíl; základem je slovo pečalь – peka, jehož nejbližší dnešní slovo je péče, starost ve smyslu starat se; starost a péče, to je to, co člověka pálí a tíží, stahuje do úzkosti, ať pečuje nebo je o něj pečováno; pečalь – peka, tedy ta péče je od kořene péct, tedy upravovat na ohni, tak i péče spaluje ohněm starostí o pečovanou osobu nebo ohněm závislosti na pečovateli

Slovo bez-pečný či bez-starostný dává naší mysli informaci, že je prostá úzkosti a starosti, že stojí vně toho spalujícího ohně, a tudíž je v bez-pečí (bez opékání – moderně grilování těmi starostmi a úzkostmi).

A tady si můžete udělat pauzičku a nadechnout se na čtvrtý bod. Je o slabice NE, která byla do raného středověku v praslovanštině pouze potvrzovací slabikou. Co se stalo? Kde se najednou vzala záporka NE z původní potvrzovací praslovanské slabiky.

· K otočení původní slabiky souhlasu NE na záporku došlo ve středověku, když se formovala staroslověnština, která v mnohém kopírovala řeckou gramatiku. Jestli to byl posun nebo ni to si zvažte sami.

Původní slabiky pro souhlas byly: NU – NO – NE – JU – JO - JE.

Slabiky NI a JI jsou naprostým opakem. Jsou zrcadlovými polaritami téhož principu. O tom si povíme někdy příště.

Pojďme si dát příklady, na nichž to uvidíte sami bez dlouhého vysvětlování. I současná lingvistika má pro tyto z moderního pohledu jazykové anomálie své odborné názvy, ale jsou to v podstatě jen pozůstatky staré řeči, které se dochovaly dodnes. A v naší společné pátrací akci skrz ně nahlédneme do čistého fungování starého jazyka.

• "Mám strach, aby nepřišel," nebo "Bojím se, aby nebylo vedro." – "Mám strach, aby přišel," – že přijde, nebo "Bojím se, aby bylo vedro." – že bude vedro, jsou to jen staré formulace, v nichž NE zůstalo v původní podobě potvrzení
• "Čekal jsem na ni, dokud nepřišla." nebo "Užívala jsem si klid, dokud nezačalo pršet." – "Čekal jsem na ni, dokud (až)přišla." nebo "Užívala jsem si klid, dokud (až) začalo pršet." – tady máme NE jen jako zvýraznění následujícího stejně jako v předchozích větách, jen je to v otázkách
• "Nechceš jít na kafe? Nechceš si sednout? Nevezmeš si ještě? Nepřidáš si?" – to jsou ty známé otázky, když někdo přijde na návštěvu …. a mě se těžko odnaučovaly až do chvíle, kdy jsem pochopila, že ta formulace je vlastně v pořádku, to NE jen potvrzuje a zdůrazňuje, to chceš kafe, chceš si sednout, vezmeš si ještě, přidáš si
• "stoudný – nestoudný" – slovo stoudný znamenalo ve staré češtině ostudný, hanebný, dodnes máme slovo ostuda, nestoudný znamená totéž jen v zesílené podobě
• "stvůra – nestvůra" – tady je jasně vidět, že stvůra, od tvořit, tedy vytvořená bytost a nestvůra to jen potvrzuje a zesiluje; kdyby NE bylo jako záporka znamenalo by slovo nestvůra, že není stvůra, tedy něco uměle vytvořeného
• "smírný – nesmírný – vesmírný" – když je něco smírné, má to ohraničení, má to řád, klid a stabilitu, je to nulový bod, nesmírný to potvrzuje, je to potvrzení toho stavu, toto potvrzení bylo otočeno do něčeho obrovského a přesahujícího tu míru a klid, vesmírný je ves jako všechen, tedy všechen klid a mír, ohraničení a řád v rámci přirozeného stavu
• "není" – slovo na závěr našich příkladů, je to potvrzení té nicoty, toho nic, ni, tedy záporu …. Když o něčem řekneme, že to není, jako bychom vlastně vyslovili: NE – NI. Potvrzení nicoty.

Slabika NE je ze staré češtiny a praslovanštiny potvrzovací slabikou.

Vždy potvrzuje to, co za ní následuje.

Působí na podvědomé rovině i přesto, že už ji mozek vnímá jako negaci.

A teď se podívejme, co si potvrzujeme.

"Ať neonemocníš, ať nespadneš, neloudej se! nemlaskej! nejezdi rychle! …." – ten výčet by dal na několik stran textu, sami se zamyslete nad tím, jak se naše řeč posunula.

Myslíte, že jí společně postupně budeme vracet čistotu a sílu? Sílu uloženou v hláskách a slabikách. Je to na každém z nás.

Je čas prázdnin a dovolených. Zkuste slovní hru, kdy budete slabiku NE vnímat v jejím původním významu – potvrzení následujícího – a v tom smyslu ji používat. Hodinu, půlden, ať vnímáte, co vlastně říkáte.

Mohu napsat říkáme, protože sama se učím…. Učím se vracet k původnímu významu slabiky NE. A dává mi to zabrat. Program, který jsme si osvojili, je hluboce zakořeněný. O to zajímavější je sledovat, jak se mění naše řeč i naše myšlení, když jej na chvíli obrátíme.

Druhý den po dopsání článku mi došlo, že tu jedna – možná ta nejdůležitější – věc chybí.

Jak tedy slabika NE funguje ve skutečnosti?

Pokud ji používáme vědomě jako potvrzení toho, co následuje, dostáváme se pod slupku programu, který její význam během staletí otočil. V této chvíli pro nás může nést svůj původní význam.

Jestliže však mluvíme automaticky, bez uvědomění, funguje tak, jak jsme se ji naučili používat dnes – jako zápor.

Možná tedy  jde spíše o naši vědomou přítomnost v řeči, než o samotnou slabiku NE.

Jak se tedy této pasti vyhnout?

Nejsnazší cestou je zkusit mluvit bez NE.

Místo "Nevidím to." zkuste říct "Je to skryté."

Místo "Neslyším tě." třeba "Mluv hlasitěji."

Místo "Nechoď tam." můžete říct "Zůstaň tady." nebo "Běž jinam."

Místo "Nesedej si." jednoduše "Zůstaň stát."

Najednou zjistíte, že se mění nejen vaše řeč, ale často i způsob přemýšlení.

Můžete si z toho udělat malou prázdninovou hru. Sami nebo s rodinou zkuste zjistit, jak dlouho vydržíte mluvit bez slabiky NE.

Možná budete překvapeni, jak často ji používáme, aniž si toho vůbec všimneme.