Šaty dělají člověka

Už je to nějakou dobu, co jsem šla vybírat dárek do prodejny skla od místního výrobce.

Občas to tak dělám. Něco mě napadne a uskutečním to hned. Tak jak mě u pletí záhonku něco napadlo, skočila jsem do auta a jela jsem do té prodejny. Jak jsem byla, ze zahrady, od rozdělané činnosti. K luxusnímu vzhledu jsem měla na míle daleko, ale šla jsem do poměrně luxusní prodejny.

Už první pohled paní prodavačky mluvil za vše. Zhodnotila mě od hlavy až k patě a jasně si mě zařadila. Měla mě stále na očích. Zašla jsem vybírat za roh, šla za mnou. Vrátila jsem se, šla za mnou. Na otázky odpovídala trochu ve stylu: ty stejně nic nekoupíš. Spíš se mi dívala pod ruce. Bylo to pro mě úsměvné, ale jako prodavačka, která odpovídá za tolik drahého zboží, se chovala profesionálně.

Splnila jsem její očekávání a odešla bez nákupu. Měla jsem vybráno. Jen jsem trochu váhala mezi dvěma výrobky.

Za dva či tři dni jsem se do obchodu vrátila. Nalíčená, v jiných šatech, s hlavou i rameny napřímenými. V obchodě byla ta samá paní prodavačka. Vytřeštila na mě oči.

S úsměvem jsem jí pokynula hlavou a jen tak mimoděk prohodila: "Šaty dělají člověka, že!"

Hodnotíte své okolí podle oblečení, účesu, auta nebo jiných vnějších znaků?

A jaké by to asi bylo, kdybychom se občas podívali na svět bez posuzování, o něco hlouběji.

A otázka na závěr k přemýšlení: oblečete-li si stejnokroj, společenský oděv, domácí tepláky či běžné šaty, měníte se i vy se změnou vnějšího obalu? Jak moc či jak málo? A zkoušeli jste to někdy vnímat?