Úřad

Samotnou mě překvapilo, že slovíčko "úřad" má své kořeny v praslovanštině. Tenkrát slovo "urędъ", v němž se "e" vyslovovalo jako nosovka a tvrdý znak na konci jako "o", znamenal pořádek, řízení, případně povinnost či úkol.

Každá společnost, ať primitivní či vyspělá, se řídí řádem. Ať přirozeným, vycházejícím zevnitř společenství, tedy vlastním, nebo vnuceným, přicházejícím zvenku, tedy cizím.

Urędъ je pouze pojmenování, aniž by jako slovo rozlišovalo zdroj řízení. Do dnešního slovníku se posunulo a pozměnilo jako "úřad".

Krátké "u" se posunulo do dlouhého. "U" je propast, zklidnění, ale též přiblížení se k něčemu, ponoření se do hlubiny něčeho. To je přirozené a potřebné. Jinak jsou naše znalosti, dovednosti a vše další jen povrchové.

Oproti tomu "ú", psáno spřežkou "uu" může vypadat jako hlubší ponoření, ale spíše to znamená bolest spojenou s tím, co za tímto dlouhým "ú" následuje.

Jen okrajově zmíním "ů", které přepsáno je dvojhláskou "uo", tudíž je odlišného významu od dlouhého "ú" s čárkou.

"Urędъ" je tedy základem fungující společnosti, kmene, společenství, rodů.

Posunuto do "úřad" má již i posunutý význam a roli. "Ú" na počátku slova posunuje "úřad" jako slovo do pozice noční můry mnoha lidí. Neb slovo nese tuto informaci, aniž o tom, kdo ví – ú + řad = bolest + řád.

Možná právě proto se pro mnoho lidí stal úřad synonymem něčeho, čemu se raději, když mohou, vyhnou.

A upřímně, kdo rád chodí na úřady?

Zpříjemnit nám všem jednání mohou přívětiví a vstřícní úředníci. Je jich hodně, ale jsou i ti, kteří jsou protivní a návštěvu a jednání jen ztrpčují. Je to stejné ve všech povoláních. U těch, kteří jsou, jak se lidově říká, v první linii či nárazníkovém pásmu, je to více vidět. A někdy jim i rozumím.

Každá funkce dává člověku určitou míru moci. Někdo ji používá k pomoci druhým. Jiný si skrze ni dodává pocit vlastní důležitosti. A právě tehdy vzniká napětí, které lidé při jednání s úřady často vnímají. Ne kvůli samotným pravidlům, ale kvůli způsobu, jakým jsou uplatňována.

Mnoho lidí dnes vnímá úřady jako místo, ve kterém vidí složitý systém pravidel, formulářů a postupů, v nichž se snadno ztratí. Nikoli přirozený řád, který by měl pomáhat udržovat pořádek. 

To, co mělo původně sloužit člověku, působí spíše dojmem, že člověk slouží tomu systému.

Přitom většina lidí na úřadech pouze vykonává svou roli a řídí se pravidly, která vytvořili jiní. Není tedy otázkou, zda jsou dobří nebo špatní úředníci. Spíše zda si dokážeme uchovat lidskost i tam, kde převládají předpisy a postupy.

Někdy mi to připomíná pohádku Pyšná princezna, kde se stále přidávají další a další nařízení, až se z původní služby stává samoúčelný mechanismus.

Možná proto dodnes tak dobře rozumíme větě:

"Odvolávám, co jsem odvolal, a slibuji, co jsem slíbil."

Někdy mám pocit, že stále větší část lidské energie věnujeme správě, evidenci a kontrole. Přibývají formuláře, postupy a povinnosti, zatímco času na skutečné tvoření, řemeslo, vztahy a obyčejný život ubývá.

Možná proto dnes tolik lidí cítí únavu, aniž by dokázali přesně pojmenovat její příčinu.

Původní slovo urędъ znamenalo řád.

Možná tedy není nejdůležitější, kolik máme úřadů, pravidel a formulářů.

Možná je důležitější, zda řád stále slouží lidem a pomáhá jim žít spolu v porozumění, nebo nikoli.

Co myslíte?

Co znamená slovo úředník. Definuje jej přípona.

U řemesel je přípona – ář, která znamenala a dosud znamená příslušnost k cechu. Například, truhlář, pekař, nástrojař, notář. U žen se jen přidá další přípona -ka: truhlářka, pekařka, nástrojařka, notářka atd.

Potom máme příponu – nik – ník. "Nik" je z praslovanského slova "nikajь – nikaje, nikaja, nikoje" – což doslova znamenalo žádný "ni" z obou, z mnoha "kajь".

Tato koncovka označuje nicotnost.

A teď se podívejme na rozdíly:

kominík a komínář – první čistí běžné komíny na domech, druhý vysoké továrenské

právník a notář – kam zařadila společnost právníky podle tvaru slova a kam notáře, posuďte sami

ukázka současných povolání zařazených do jednoho z mnoha: úředník, zahradník, číšník, horník, lesník, směnárník, kavárník, klenotník ….

Slyšeli jste někdy slovo pekařník? Že nikoli? Už se uvádí jako název povolání pro pekaře a pekař jako zkrácená forma. Tak se posouvá vážené řemeslo do "nik".

Změny a posuny jazyka jsou stálé a málokdo si uvědomuje jejich sílu a vliv na každého z nás.

Úředník je vykonavatelem této vynucené zprávy. Možná podvědomě lidé – úředníci – cítí vliv té přípony "nik" a snaží se dát svému povolání vážnost a důležitost.