Albín

slova, jež lze vytvořit z písmen – hlásek:

bíla – líba – balí – ba – níl – lín – na – ín

ín – přivlastňující koncovka (Děčín, Libín …)

al – plnost, též prasl. alpan – lampa – umělé osvětlení

alba, album – lat bílý – posunuto „P“ na „B“ – bílý, svítící, vynikající oproti okolí

hláska „B“ se v praslovanštině zřejmě vyskytovala málo, znamenala BA jako obět, BARZÁ jako prýštit, stříkat, od toho odvozeno barzá = ženská prsa, z nichž prýští výživa – mléko pro novorozeně, batjá – bota

- ve všech případech je něco zahaleno skryto, tudíž ve své podstatě BA – balí, halí

. ve starém Egyptě se BA říkalo astrálnímu tělu, které je též skryté

Z toho plyne, že albín se liší, je jiný. Pro svoji odlišnost je často štván a vyháněn jedněmi, kteří nesou jed odmítající odlišnost. Druhými vyhledáván pro své vědění = ěrě = ierie. Většina z obou táborů se jej ale stejně obává. Společný nepřítel. Albín – bílý je postaven do role protivníka, proti němuž je třeba spojit síly. Až bude zlikvidován společný protivník, rozdělíme se a budeme znovu bojovat spolu.

„B“ se někdy posouvá do „V“ a opačně „V“ na „B“.

Tudíž bí – ví, ví může být ve významu wích = chochol jako výstraha, je to též svázání slámy do snopu = wích = věchet, či-li v obraze svázáním vzetí síly: „Je slabý (suchý) jako věchet.“

Můj pohled závěrem je takový, že někde v sobě si mnoho lidí nese strach odlišit se a přijmout odlišnost druhých. Kdo nejde s námi, jde proti nám. V davu, který dáví, je skrytí a síla. Tkví to v tom, že se lidé obrací navenek, nikoli do sebe, dovnitř, tím jsou slabými a ustrašenými postavit se davu a obhájit sebe ve své odlišnosti (názorové či jiné).