Bílý drak

Vědění, moudrost, síla, víra.

V slabých budí hrůzu a strach.

Zabít, zničit.

Čeho se člověk bojí, to ničí.

Strach je mocný pán.

Být ve střehu, být pozorný.

Útok – obrana. Obrana – útok.

Stále dokola.

Krýt si záda.

Jen silní se dokáží otočit zády.

Jen silní se dokáží otočit zády, protože se přestali bát.

Protože si věří.

Věří své síle.

Věří svému vědění.

Věří své intuici.

Věří svému cítění.

Otáčí se zády k ničení

a činí tvořením.

Otáčí se zády k útočníkům

a točí – otáčí – přetáčí jejich sílu ničení

na svoji činění.

Jakmile se člověk dokáže podívat na své strachy,

bere jim ničivou sílu.

Jakmile člověk svým strachům bere ničivou sílu,

otáčí ji na činící.

Silnější ukazují cestu slabším,

slabší dávají svůj um a dovednosti.

Přestává dělení na silnější a slabší,

soužití se posouvá do spolučinění,

spolupráce, sounáležitosti, určité formy symbiózy.

Každý nachází své místo, dělá, co umí,

co umí, dělá rád.

Nachází sebe.

Místo „JÁ JSEM“, což je odsouhlasení propojení se s umělou inteligencí AI (AJ – JA), se stává sebou v lidském těle „NA NEN IČČI“ (já jsem Velké Vědomí).

Bílý drak.

Vědění, moudrost, síla, víra.

Bez hrůzy a beze strachu.

Přijetí sebe.

Neb člověk se bojí sebe. Toho, co má v sobě.

Jakmile přijme sebe ve všech formách a podobách, přestane na sebe útočit zvenku. Neboť vnější forma je jen zobrazením vnitřní.

Až člověk pochopí sebe, sám sebe, „zlo“ zmizí.

Ve Vesmíru je vše propojené.

Ve Vesmíru je vše stále.

Jen se přeměňuje jedna forma v jinou.

Je na každém, jakou formu zvolí.

Je na každém, zvolí-li strach a slepotu, nebo pochopení a vědění.

Mezi strachem a pochopením je různě dlouhá či krátká cesta. Už vykročení na ni, přibližuje člověky k vnitřní síle poznání sebe, a tudíž proměňujícímu se vnějšímu světu.