Čas, karma, inkarnace, reinkarnace
Probudit se v jsoucnu, znamená otevřít v sobě schopnost postavit se mimo čas. Mimo čas lineární, do něhož jsou bytosti Země uvězněny.
Říká se a učí už ve škole, že tvar ležaté osmy - ∞ - vyjadřuje ne-konečno. Za mě vyjadřuje pouze střídání polarit bez konce. Jednou černá, podruhé bílá. A znova a opět a zase. V dané polaritě se vězni seznamují s fungováním probíhající polarity, protipól je tajen, celek je učením gnóse. Věznitelům je v podstatě fuk, která polarita právě probíhá. Mají vyhotoveny scénáře pro obě. Funguje to jako přesýpací hodiny.
Rizikem je otáčení hodin.
Je to místo, zatím to vidím jako jediné místo, v němž je možné z vězení uniknout.
Je to místo, kdy by bytosti měly, po prožití si životů v obou polaritách, přirozeně postoupit do další úrovně vývoje, jako jdou děti ve škole do vyšší třídy.
Je to místo, bod, kratičký časový úsek na celé linii času osmičky, kdy je možné prozřít, probudit se do jsoucna a vystoupit. Kudy a jak?
Hodiny se přetáčí nyní, proto je všude tolik humbuku kolem coronaviru, očkování proti němu, sledování lidí atd.
Slova opět poví, co ví, protože slouží k rozpomenutí se, stejně jako jsou na lidi použita pro zapomnění. Vězte všichni, že jste někdy v době minulé, a může to být hodně, hodně dávno v tomto počítání času, dali s vymazáním paměti souhlas.
Paměť znamená v praslovanštině pomatení mysli. Navíc pomatení způsobuje zapomnění. Kdo je mi schopen týden zpět říci, co měl k obědu? Jeden týden … doba se zdá jako celá věčnost, přestože čas pocitově plyne rychle. Kolik z Vás čitatelů by bylo bez drhnutí schopno vyjmenovat sedm jídel zpětně?
Máme za sebou další z řady „superúplňků“ (8.4.2020). Je to asi tak tři měsíce, co se hovořilo o tom, že nás čeká (před těmi třemi měsíci) poslední „superúplněk“ na mnoho let. No a uplynuly pouhé cca tři měsíce a máme tu další. To si někdo myslí, že už je lidstvo natolik pomatené, že zapomíná na vše? Někdy to tak i vypadá. Žijeme v klamu = pravdě. Je na každém, zda odmítá být klamán, nebo je mu v klamu dobře. I to je volba. Vol-ba je lov a balamucení. Jsou loveni a uloveni Ti, jež umožňují, aby byli balamuceni. U těch, kteří prozří v jsoucnu, volby odpadají.
Čas
latinsky tempus čas, doba, období
nunc nyní teď
rusky время [vremja]
chorvatština vrijeme
anglicky time [taim]
tide [thaid] znamená nejen čas, ale i vlnu, příliv a odliv a jako sloveso proudit, plout po proudu … a jsou možné i jiné výrazy
islandština tíma [týma]
německy der Zeit [cait]
irština am[em]
skotská gaelština ùine [lain]
sanskrt akhaṇḍa, samaya – čas, kāla kālaḥ – čas, doba
Z malého výčtu překladů plyne, že české slovo čas je jiné a je odlišné od všech ostatních.
Ve staroslovanštině (a asi dochováno z praslovanštiny) часъ [časo] má několik významů. Dříve měl každý význam své vyjádření. Ochuzování jazyka se dělo nejen zkracováním slov (stejně jako dnes), ale i slučováním významů pod jedno zvukové vyjádření. Dochovalo se nám slovo čas, ale který z následujících možností odpovídá přesně zvuku čas?
Čas – čas, doba
- určitý čas, hodina, chvíle, okamžik
- hodina (= latinsky hōra )
- hodinka (černá, modlitební, večerní, naučná …)
- počasí – po-časí – po-čase - časem
Slova odvozená: hodiny – часьнъ [časeno]
občas, včas, vetčas (= вътъ часъ = v ten čas)
současný, předčasný, včasný, dočasný, nadčasový, časový
časosběrný
časopis
časovat (slovesa) je používáno od Doby obrozenecké (viz Machek Etymolog. sl.)
počastovat – pohostit, obdarovat, navštívit
častý ve významu hustý (např síť)
- čas běží, časem se to splní, čas ukáže, čas rány hojí, čas chová naději ...
- čas ukazoval nejen na určité plynutí, proměnu, posun, ale byla v něm i naděje
- čas je možná odvozen od původního staroslověnského чаѧти [čajati], чаѧниѥ [čajanie] – očekávání, naděje, plný očekávání; doufat; tušit, myslet, předpokládat, nebo od staroslověnského čásati – čásajá – později čísnót – uhodit, udeřit, šlehat (pomlázkou, bičem), bičovat (rozřízne – rozčísne kůži); dnes rozčísnout – rozdělit, oddělit, rozhodnout
- vnímání času, jak je nastaveno, člověka odděluje od své podstaty Čí, přesto člověk žije v očekávání i naději, že svoji podstatu pozná, nebo předpokládá a myslí si, že pravda je čistinou a s-pokoj-eně zůstává v klamu
Karma
Slovo karma si můžeme doplnit na slabičné - karama
kara hlava
ma temnota
mat praslovanský základ slov pro roztloukání (hrud, kamene...), vtloukání do země, rozbití
- odtud možná i kra-mat-yka = gramatika – roztloukání jazyka (rozeberu samostatně v jednom z dalších článků)
karama – zatemnění hlavy, ztráta paměti
car [ka:r] – anglicky auto, vozidlo
ma - temnota
careō – latinsky postrádat, nemít, být zbaven
ama – sumersky matka (černá?)
mamma – latinsky prso; zloba (= ljuto – líto – lítý - zuřivý) vůči ženám dovedla do do-kon-alosti i slovo, jímž děti oslovují svoji matku - máma
kara – praslovansky trest, spor, rozkaz od původního kárajá, což znamenalo obdělávat půdu, význam se rozšířil na napomínat, řídit, chovat, vychovávat, vzdělávat
- k rozšíření významu podle mě došlo ve chvíli, kdy vítězná strana nařkla zemědělný lid Wánů (Sla-Wánů) z ubližování Matce Zemi jejím obděláváním, začali vykonávat lidské oběti na usmíření bohů, ale byli bez bázně a hany vybírat desátky z úrody ke své obživě (viz A.Horák O Slovanech úplně jinak)
u-kárat – upomínat, ukáznit
z toho káral – karol – karl – král – ten, který kárá a řídí
kara – kora – koři – kořit – vytýkat, kárat, srážet, ponižovat, podrobovat, způsobit někomu stav ponížení, deprese ►z toho vyplývá slovo pokora = pokoření klanění se někomu na ú-kor (ú-kora) sebe – ú naplnění, kora – kořením se (ponížením)
Karma – za mě - zapomenutí, trest, pokora, směřování k temnotě.
Inkarnace - inkaranace
In – do, v
kar - kara – viz předchozí text
na – v praslovanštině ná-bos = napíchnutí, naražení
- na též jako Navi – temná část astrálu
- na jako na povrchu, zůstat na povrchu všeho vnímání, proto se v současnosti místo původního v-nímat – pojímat – jít do hloubky, dovnitř, zažilo na-vnímat – zůstat na povrchu vnímání, na povrchu je jen povrchní vnímání, nikoli hlubinné o své podstatě
ce – může znamenat cíl zde na Zemi
- цѣло [cielo] – staroslovansky plně, cele, vcelku
- cēlā latinsky – zakrývat, tajit, skrývat
Inkarnace – in vtělení podstaty Čí do kar – těla, čímž je inkarnovaný připíchnut k na-vi plně, ce-le a je mu celý děj skryt a tajen.
Reinkarnace je stálé opakování předchozího děje, jenž je bez výchovného smyslu, pokud je stále hlouběji vymazávána paměť. Je to jen reinkarnační past, do níž se vstupuje hned po smrti posunutím k bílému světlu.
Původně měly bytosti projít vývojem, prožitím zkušeností a jejich přijetím, za plného ponechání vzpomínek na vše prožité. Znovu opakuji, že každý dal s vymazáním souhlas. Chce-li se kdo počít více rozpomínat, potřebuje svůj souhlas vzít zpět. Měl by být připraven čelit bolavým vzpomínkám i v podobě obrazu – zření.
Každý máme za sebe odpovědnost se rozhodnout. Jako Neo v Matrixu – červenou nebo modrou?