Cesta

Také znáte ten pocit, kdy se vám sevře žaludek, dýcháte povrchně, že dech cítíte v krku, aniž by se mohl dostat hlouběji do plic. Dusíte se. Strach. Strach sevře tělo. Sevře každou, každičkou buňku. Tělo se maličko pod vlivem sevření třese. Zmocňuje se ho zimnice. Nejen dech, ale i žaludek cítíte až v krku. Choulíte se. Ohýbáte se. Máte chuť se schovat. Schovat se a přestat být. Ale musíte. Musíte jít do práce. Musíte se postarat o rodinu. Musíte …. žít.

Někdo strach zajídá a obklopuje se obrannou vrstvou tuku. Jiný těžko polkne sousto a stává se z něj postupně věchýtek. Síla mizí v obojím případě.

Co dál? Kudy dál? Jak Žít? Beznaděj. Ztrnulost. Mysl klesá a zabývá se chmurnými, co chmurnými, ale těmi nejchmurnějšími myšlenkami.

Proč? Vždyť už všechno běželo? Proč zase? Proč dokola a dokola prožívám těžké chvíle? Oč tu jde?

Zkoušky životní?

Víra v sebe?

Víra v sílu svých myšlenek?

Víra v to, že se vše v příjemné obrátí?

Dokážete se otočit ke všemu destruktivnímu zády a vidět pěkné, příjemné, skvělé, nádherné, potěšující, činící, výborné i výtečné, báječné i vybájené, lepé i velkolepé, čarovné i čaré, divé i divoké, ale i obyčejné a všední chvíle před vámi? Nebo v tu chvíli vidíte jen zkázu, zánik, zhoubu, záhubu, zničení, zmar, spoušť, pád a past?

Dech.

Dech se malinko uvolňuje.

Z krku klesá do klíčků a níže do plic.

Sevření žaludku povoluje.

Jak by to bylo pěkné, kdyby ….

Snění, představa pomáhá uvolnit zbytek sevření.

Víra v sebe stoupá.

Dokážu to.

Překonám stávající těžké chvíle.

Mám sílu vše zvládnout.

Ať si vnější svět dělá co chce, ať mi vnucuje krizi jak chce, mám sílu učinit svůj svět plným, šťastným, veselým a celistvým.

Přestávám naplňovat cizí představu krize.

Přestávám přemýšlet i mluvit o tom, co mají v plánu jiní.

Otáčím se ke strachu zády.

Stal se mi vzpruhou a rudě označil cestu do pekel.

Díky, žes přišel.

Má cesta vede jinam.

Už přemýšlím jinak.

Kde začnu?

Co udělám?

Plánuji.

Hýbu se.

Ztrnulost mizí.

První krůčky, první rozhodnutí.

První pohyb, první výsledek.

Přemýšlím už jen o své šťastné a veselé budoucnosti.

Zhmotňuje se. Přichází.

Cítím ji. Je na dosah.

Je tu.

Zvenku doráží chmury – jak to chceš zvládnout?

Vidíš, co se chystá? Co se děje?

Jsi slabý.

Na chvíli se vrací strach – co bude?

Je to jen na chvíli, neb vítězí důvěra v sebe.

Všechny vnější síly jsou bezmocné pokud pevně věřím sobě.

Sobě a své cestě.

Věřit znamená vědět.

Věřit znamená činit.

Věřím, tedy vím a činím.

Vím, kam směřuji, a činím vše pro své směřování.

Jdu. Činím.

Život se počíná lepšit.

Každá zdolaná překážka mě naplňuje štěstím.

Jdu. Žiju.

Mám sílu.

Nanen. (=já jsem)