Chorá společnost

Chorý člověk je základem choré společnosti – spolučinnosti.

Z mého pohledu za chorobou stojí odklonění pozornosti od sebe na druhé:

- z toho vyplývá hlídkování a šmírování druhých, protože já = ego je tím vzorným

- „to já ne, to on/a“, „já vše dodržuji, on/a ne“, „já jsem ten vzorný/á, on/a nikoli“. „on/a mě ohrožuje, co já chudák mohu dělat“

- známé: „zloděj křičí, chyťte zloděje“

- dává-li člověk více pozornosti druhým – jak a co dělají – odklání pozornost od sebe, což znamená, že dává sílu – energii druhým, nikoli sobě

- když dává, zároveň očekává, že dostane – jádro choroby

- když nedostává, obviňuje druhé ze sobectví a různými i manipulativními způsoby se jí dožaduje – oběť si vytváří agresora a sama se agresorem stává

- pocity viny, lítosti, křivdy, ublížení – je snadné odpovědnost za ně svalit na druhé

- pocity strachu, marnosti, bezmoci, odstrčení – opět za ně mohou ti druzí, oni je přeci v nás vzbuzují

- „co když mě zastaví, nemám na pokutu ani na právníka“, „proč si přidělávat potíže …“, „přestože vím, že je to nesmysl, co mi to udělá, chvíli to vydržím“

- lepší obvinit společného nepřítele vně, než si připustit, že je uvnitř člověka samého

- lepší ukázat prstem na druhé, než na sebe

- když už není koho obvinit, může za to systém a společnost

- ale i člověk jako jedinec je součástí společnosti a svým dílem ji tvoří

- chorý člověk je obrazem choré společnosti, chorá společnost je obrazem chorého člověka

- „co já sám můžu dělat“, „proč bych měl začít se změnou já, až někdo začne, možná se přidám“

Díky všem, kteří se dnes veřejně staví za sebe i za nás všechny, protože pochopili.

Díky všem, kteří se rozhodli projít svým peklem, aby očistili sami sebe a rovně se za sebe postavili. Ti, co to dělají, možná ještě cítí strach, ale již stojí rovně.

Stojí rovně sami před sebou, a to je ten důvod, proč tu mohou být i pro nás.

Čím více lidí opustí „jáství = já sata ví“ a pozná samo sebe – obyvatele těla fyzického – IČČI – a narovná se, tím rychleji se počne měnit vnější svět. „Je-li žák připraven, učitel se objeví.“ „Je-li společné připraveno, změna se děje.“

Probudit se, znamená poznat sebe.

Poznávat se, znamená, umět si postupně odpovídat na otázky:

Kde jsem sem? (jsem = já sem, já je ego bránící poznat sebe – sem; hovorově říkáme „sem“)

Je mi v tom dobře? (v té situaci, v tom postoji)

Proč hraju hry? Proč se přetvařuji? (v základu před sebou, potom před druhými)

Chci to změnit? (důležitá odpověď – ano x ne(ni) – pro ty, co řeknou ne(ni), je zbytečné číst dál)

Jak se mohu počít měnit?

Jak mohu posílit, zbavit se strachů atd. (viz výše)?

Jak se člověk mění a kráčí dál cestou sebepoznání a narovnávání se, vyvstávají další otázky:

Kdo sem?

Proč tu sem?

Už sem to zažil?

Jak sem se choval?

Co se děje? (nikoli již jen nyní, ale v rámci dějinném)

Sou tu ti, kteří zaštiťují naše práva: PROLIBERTATE

Sou tu ti, kteří nás informují: Zdravé fórum

Sou tu ti, kteří nás spojují: Zlatý špendlík

Mojí oblastí je vedení k sobě, k rovnosti, k sebevědomí a čití.

Vítejme sebe s citem – čitím, budeme vítat s čitím všechno a všechny. Neb nejvíce potřebuje objetí a pochopení to bolavé, co ale paradoxně nejvíce ze svých životů vyháníme. 

Až člověk v sobě přijme bílé i černé, dobré i zlé a postaví je do rovnováhy, počne být na světě lépe.

Pokračování příště