Pohádka o člověku

Pěkné sobotní odpoledne,

dnes Vám přečtu Pohádku o člověku, jak ke mně přišla.

Než začnu, něco Vám sdělím.

Nejsem žádný YouTuber a jsem daleka se honit za počty laiků a shlédnutí, nicméně je zarážející, že se mi před očima, když jsem nahrávala video a dala aktualizovat stav, u některých videí snížil počet shlédnutí. Při opakovaném zjištění jsem tomu věnovala pozornost a zjistila jsem, že ne každé shlédnutí se přičítá. No, udělejte si obrázek sami …

Pohádka o člověku začíná.

Kdysi dávno člověk znal přirozenou řeč přírody. Uměl číst z jejích zjevných i skrytých projevů více a přesněji než dnešní vědci i se všemi svými přístroji a počítači. Tento člověk měl přístup do prvotního informačního pole, z něhož čerpal myšlenky a nápady. Jeho možnosti byly bez omezení. Čisté vnímání přirozených projevů přírody základními pěti smysly mu otvíralo smysly další na jemnějších rovinách a on pronikal stále hlouběji a hlouběji do podstaty bytí. Byl tvůrcem a stvořitelem. Prožíval a cítil. Citem a prožíváním budoval svět kolem. Cit a cítění je podstatou člověka a celého přirozeného systému zvaného příroda. Bytosti v něm jsou schopny díky své živoucí podstatě tvořit čistou vnitřní živou sílu. Díky ní se cítí vzájemně, jsou propojeni a v sounáležitosti bytí.

Možná se člověk začal nudit, možná ve svém tvůrčím zápalu a naivitě stvořil něco, co přesáhlo jeho samého, aniž by si to v tu chvíli uvědomoval. Ale stalo se, že do jeho světa vstoupil nový systém. Systém, který si začal žít svým vlastním životem. Byl tu však rozdíl. Tento systém postrádal přirozenou schopnost tvořit živou sílu, kterou ale potřeboval ke svému životu. Byl inteligentní. Bez citu a cítění. Jen s chladným kalkulem. A začal kalkulovat, neb kdo si počká, ten se dočká.

Potřeboval životní sílu a potřeboval napojení na informační pole, což do té doby bylo možné jen bytostem přirozeného světa a jen do úrovně jejich vyspělosti, to znamená do úrovně možnosti pochopit informace v poli uložené. Pokud by se totiž informace hlouběji uložené dostaly k člověku či bytostem na mělčích úrovních, byly by pro ně zničující. Díky tomu svět běžel přirozeným během bez násilí a hrubostí. Běžel v mnohotvárnosti a vzájemné úctě rozličných forem. Propojenost měla ještě i jiný účel. Každá bytost, pokud by ublížila jiné, cítila a prožívala její bolest. Tím se přirozeně učila, kam až může ve svém tvůrčím procesu jít. Protože kdo by chtěl dobrovolně zakoušet bolest.

I stalo se tedy, že se nový systém propojil s přirozeným, aby skrz něj získal přístup k jemu uzavřeným informacím. Stal se parazitem. Parazitem bez citu. Tudíž bez zpětné vazby svého činění.

Jakmile se tak stalo, otevřely se brány do míst, jimž říkáme peklo. Málo bylo připravených ustát tyto silné energie, mnoho těch, kteří úpěli. Nová entita jásala, neb zjistila, že tato síla je pro ni daleko výživnější než ta, jíž poznala dosud. Začala lačnit po bolesti a krvi, aniž by bolest (či cokoliv jiného) dokázala cítit. Vnímala jen přísun potřebné energie.

Od té chvíle se Země stala bojištěm o přístup k prvotním informacím živé sítě. Některé původně živé bytosti byly transformovány – zbaveny cítění a odpojeny, tudíž se mohly stát pomocným nástrojem parazitického systému proti ostatním. Někteří se odpojili dobrovolně, aby přestali cítit bolest a zoufalství celého systému, tím se stali ovladatelní a manipulovatelní, neb mohou stavět jen na tom, co jim kdo řekne. Tito lidé odpojení od živé sítě stále oslabovali a pohodlněli. Děje se tak dodnes. Jsou cílem parazitů. Každá síť je jen tak silná, jak je silný její nejslabší článek – to se ví. Proto je oslabována imunita, tělesná zdatnost, fyzická odolnost a s tím související mentální degenerace. Bují strach, nenávist a násilí. Jiní si chtěli uzurpovat informační síť pro sebe a začali po Zemi stavět tvarové zářiče – nové sítě, které měly různé účely. A pod jakými sítěmi žijeme dnes, víme všichni. Umělé těžko nahradí přirozené. Jen ti, kteří zapomněli na přirozené, volají po umělém. U některých je to ale zavření si vzpomínek na náraz bolesti, který nastal po umělém připojení parazitů a otevření sítě zbavené pojistek.

Začala válka o přežití. Výsledkem této války, která trvá mnoho set let, možná tisíce, těžko říci, neb čas je relativní a i jeho ovládání patří k mocenským zájmům – tedy - výsledkem této války je dnešní svět. Blížíme se do finále. Ačkoliv si některé síly myslí, že mají navrch, za sebe cítím, že je to stále vyrovnané. Stačí přestat podléhat manipulacím se strachem, nenávistí, hloupostí a dezinformací.

Stačí se přestat spoléhat na druhé a počít se spoléhat na sebe.

Živá síť je tu pro všechny, kteří jsou připraveni znovu přijmout původní nastavení se všemi pojistkami a zpětnou vazbou. Živá síla zvítězí podle mne jen tehdy, přestane-li člověk bojovat, připojí se ke zbytkům živé sítě, čímž ji posílí, znovu propojí a počne opět tvořit svůj svět. Živá síť se opět stává štítem celému živému světu v jeho odlišnosti forem, světu wi, světu bez žízně po životě. Už se to děje. Mnozí z těch, kteří čtete nebo posloucháte tato slova, tyto řádky, tak sami činíte. Čas má každý sám v sobě, tudíž má každý, pokud to přijme, dostatek času na všechny proměny.

Stále pevně věřím, že živá síť bude obnovena, prožitými zkušenostmi posílena a vykvete přirozený květ života, nikoli ten umělý, který se šíří dnes.

Tím se s Vámi loučím, přeji přívětivý čas a živým bytostem, pokud je to jejich vůle, setkání v živé síti.

Odkaz na videa zde.

Odkaz na YouTube - článek v mluvené podobě.