Přechylování příjmení žen, aneb rodina – Naši a význam společného příjmení
Vážené posluchačky, čtenářky i vážení posluchači, čtenáři.
Jsem zpět po odmlce, v níž se mnohé usazovalo a tvůrčí dění bylo spíše ve skrytu než vnějším projevu. Dnešním tématem je ...
Přechylování příjmení žen, aneb rodina – Naši a význam společného příjmení
Sněmovna schválila novelu o matrikách, v níž umožňuje všem Češkám zapsat si své příjmení ve tvaru bez přechýlení, tedy ve tvaru mužském.
Své vyjádření k této novele poskytl i dlouholetý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd (ÚJČ) Karel Oliva, které si můžete přečíst celé při otevření odkazu níže.
Vše má svoji příčinu a účel, následek. Tudíž i to, zda-li žena používá své příjmení v původním tvaru, nebo bez přechýlení – bez koncovky „ová“.
Ve své třetí knize uvádím velkou kapitolu o jménech. Malou část věnovanou ženské koncovce „ová“ vám nyní přečtu.
Rodina – Naši byla vždy důležitým a zejména přirozeným uspořádáním. Máma, táta a děti. Dnes je moderní žít „na hromádce“ či „na psí knížku“. Pod vlivem bezhraničnosti a někdy i vzpoury proti úřednímu souhlasu. Nač „gleit“, nač papír, nač formuláře a poplatky státu? Nač proslovy od lidí, kteří vidí novomanžele poprvé a asi i naposledy?
Dříve se oddávala žena muži a muž ženě za přítomnosti příslušníků obou rodů, našich. Později se do toho začala míchat církev pod heslem „co bůh jednou spojí, nikdo nerozpojí“, následně převzal roli stát.
Možná, že i toto lidé podvědomě cítí, a i proto odmítají manželství jako přežitou instituci. Lepší volbou jim je volný vztah. A to i přesto, že mají spolu děti. Tím jdou sami proti sobě. Aniž si uvědomují, podporují rozpad.
Rodina mívala společné příjmení, příjmení muže.
V den svatby probíhaly obyčeje, jež odpoutávaly ženu od původního rodu a umožňovaly jí vstoupit do rodu svého muže. Opouštěla příjmení otcovo a přijímala příjmení mužovo. Se změnou příjmení opouštěla záštitu (ochranu) svého rodu a přijímala štít rodu manželova za svůj. Štít, jenž tvořili předkové – naši – žijící i ti, kteří již odešli do jiných světů. Tato záštita je dodnes uschována v koncovce příjmení žen „-OVÁ“, kde „O“ znamená informační pole rodu - našich a „VÁ“ ochranu od našich. Zároveň s informačním polem a ochranou žena přejímala i karmu.
Dříve se o těchto silách znalo více a dívky byly cvičeny v umění s nimi zacházet.
Každé jméno, tedy i příjmení má svou sílu. Nad rodinou nesoucí stejné jméno se klene štít, silný či slabší, ale společný, o něhož společně pečují a zpevňují jej.
Ať tomu věříte, či nikoli, rozhlédněte se kolem sebe. Podívejte se a divte se, či žasněte. Zničení ženské koncovky „ová“ je jen součástí velkého plánu na zničení rozdílnosti pohlaví, ženy a muže, mámy a táty – otce. Začíná jakoby svobodným rozhodnutím, končí diktátem.
Věřím, že ženy pochopí a využijí možnost stále ještě mít své příjmení s koncovkou, jež je chrání a posiluje. Tím se jasně v síle postaví za své ženství bez potřeby je maskovat v podobě mužského tvaru příjmení. Jsme Češky, nikoli Američanky či jiné národnosti, jejichž jazyk postrádá možnost tohoto přechýlení. Je to jen další způsob ochuzení jazyka.
Chudý jazyk, chudí lidé. Chud – duch.
K jakému duchu tento trend spěje? Odpovězte si sami.
Děkuji všem, kteří mi přispěli, abych mohla tuto třetíknihu vydat. A děkuji předem za další příspěvky v jakékoli výši. Číslo účtu je na mém webu.
Odkaz na YouTube
Odkaz na videa na webu