Šiška

Další ze série článků od Vás rozšiřuje mé úvahy ...

Světe, div se. Naučila jsem vnoučka zajímavé slovo ŠIŠKA, ačkoli před tím znal jen nejzákladnější slova

naší mateřské řeči…mami, táta, dědě, babi..,jinak se vyjadřoval ve slabikách..bo(boty, bobek..).Slovo

šiška však vyslovil napoprvé a zřetelně, pak už si jel zase podle svého. Potěšilo mě to, ale cosi mě

říkalo, že to slovo je přínosné( něco přináší). A tak se rodí příběh šišky, příběh stromu, příběh domu,

příběh lidského rodu. Příběh tvoření a přežití. Jak zajistit čisté přežití v této době, naši budoucnost?

Co máme chránit? Co uvnitř skryto máme? Naši sílu moudrosti, jak tvořit život se vší jeho živostí, jak

jej šířit kolem nás a v našem světě? Jak jej ochraňovat před zánikem? Jak toto naše vědění předávat

budoucí generaci, aby ona činorodě pokračovala v našem díle a našla společnou řeč. V tom je naše

síla, naše pevnost.

Máme věřit každý sám sobě. KAŽDÝ SÁM SOBĚ.

Ale NE slepá víra. To je past. Má stejně jako spravedlnost zakryté- zavřené oči. Jsme bez vidění, jen

naprogramovaně věříme a je nám v tom dobře, protože věříme jiným, spoléháme se na cizí. Ztratili

jsme se, či dobrovolně jsme se odevzdali do cizích natažených rukou, které někteří z nás radostně

vítají, a tím se jim vzdávají., aniž by tušili? Vystoupili od sebe, přestali tvořit(zpohodlněli), přestávají

přirozeně žít. A co předávají dál? Už nic. Už jsou uspaní spící. Už ztrácejí cit, soucit, cítění, přestávají

cítit. Takto žijí a dožívají život. Jen slepě věří a poslouchají. Asi pozřeli kouzelnou pilulku, aby NE

prozřeli.

Na rozdíl od nich, my chceme žít, cítít, tvořit, předávat naše našim dětem, aby jako ta šiška jsme

zajistili budoucnost a přežití v prostoru matky Země.

Jen příběh????

UŽ JE ČAS.