Tenkrát

25.10.2020 12:40

Díky Vám, čtenářům, jsem vytvořila novou rubriku "Vzpomínání". Otvírají se ve Vás informace skryté, skryté a pomatené, před Vámi samými. Mnohým se tyto informace počaly otvírat ... a někteří jsou je ochotni sdílet. Možná díky sdílení se otevřou i u dalších. Tu je první příběh:

 

Vzpomínání na Sibiř

 

Sibiř-Siberia-sibérie-katastrofa

Co nutí člověka spojovat se s umělou inteligencí? Být stejně dokonalý, mocný, ovládnout vše a všechny?

Jednou v létě, v krátkém létě, dobré podmínky naskytly se. Přišel čas vyzkoušet, na čem se dlouhou dobu pracovalo, co připraveno k použití bylo.

Bude to však k žití?

Přinesli podklady, pochopili jsme a přišli s novým originálním řešením.Sami jsme byli zvědaví na výsledky. Prý to posune lidstvo o krok dál.Věřili jsme. Současně a souběžně s námi vyvíjeli v tajnosti na základě našich vědomostí změněné. Netušili jsme. Přísně tajný výzkum. Přišel čas pravdy. Podloudně podvedli nás, když zjistili jsme, co se chystá, pozdě bylo. Katastrofě se už nedalo zabránit. Ne na našem, ale na jejich díle podíleli jsme se.

Čas se zastavil.Zlo bylo vypuštěno. Ohnivé peklo se rozpoutalo . Vše hoří, vše v plamenech, i my hoříme. Dál jen obrovská bolest, muka umírání. Okamžitá smrt by byla vysvobozením. Zůstali jsme, nebylo kam odejít. Brána světa se zavřela.Jsme tady dosud.

Dávný příběh- řeklo by se. Bohužel se probudil. Čím na sebe upozornil? Bolestí, strachem, odmítáním, nepřijetím, strachem z umírání,ze smrti, z bolesti, utrpení....

Proč toužíme po stále dokonalejších technologiích? Proč zbraně stále sofistikovanější vyvíjíme? Víme, že každá zbraň byla alespoň jednou použita?

Proč ničíme? Jsme jak vichřice, která se prohání prostorem a bere vše,co jí vstoupí do cesty?

Kdo nás vede, kdo si toto přeje? Zbláznili se? Jdou proti životu, proti nám lidem, přírodě......A co my? Jen mlčíme, i když víme? Někteří ještě stále nevěří, nechtějí slyšet, ani vědět, natož vidět. Naprogramovaní, přeprogramovaní, izolovaní, rozdělení? Kdosi nás i naši zem chce zlikvidovat. Plány už má dávno připravené. Jen na vhodný okamžik čeká. Jako tenkrát. Poslední. Ví,že čas mu utíká rychle. Už nesmí otálet. Jde tvrdě do toho.

Do hezkých slov své záměry, plány a cíle halí, stejně jako tenkrát. A my věříme, stejně jako tenkrát. Čekáme opět na katastrofu? Tu jsme ale tenkrát nepřežili.

Dnes však šanci máme. Přibývá nás, větší množství lidí už začíná chápat.

I oni to vědí, proto tak spěchají. Rozhlédněme se kolem sebe. Oni se bojí naší spolusíly ,našeho poznání světa a porozumění mu, proto nám nemohou dovolit projevit se a použít Naše.

A proto velký spěch( rychlost změn), banned(zakázáno), lži, manipulace, dezinformace. Masky už shazují, nám roušky přikazují, nám očkování nařizují..

Ohlupují nás ,nebo jim to dovolujeme? Vše musí se dít dobrovolně.!!!

Probuďme se ze sna, to už je realita. Nám jde opravdu už o život. Stále věřím, že TENKRÁT už se nebude opakovat.

NIKDO TO ZA NÁS VŠAK NEVYŘEŠÍ.