Třetí síla

Třetí síla – sata

TS – ST

Tma a světlo, noc a den, zima a léto, černá a bílá. Protiklady. Dualita.

Svět duality je přirozený svět, náš svět. Svět, do něhož jsme vstoupili, abychom jej pochopili prostřednictvím prožitků. Tvoří celek.

Temnota je třetí silou, jež vstoupila do rovnovážného světa duality. Napíchla se jako parazit na obě strany. Nábos (v praslovanštině) = náraz, nápich, nebo-li napíchnutí, naražení. TS začala vysílat a vkládat myšlenky a skrz myšlenky ovládat. Vytvořila řadu náboženství, ateismus i další směry (včetně mimozemských informací), které odvádí člověka od sebe a dělají jej závislého na vnější berličce. Tou berličkou je institut boha = TS v jakékoli podobě a úloze. Kolik podob si člověk žádá, tolik je jich vytvořeno na obou stranách duality. Základem je práce s vlněním – zvukem. Tudíž TS postupně rozděluje původní jazyk na mnoho jazyků - mění slova, deformuje, vkládá. Dá impuls a člověk sám pokračuje v naplnění. Slovem bůh – buoh – boh – bog – bhog – bhag – bhoj (– boj – voj) atd. označuje sebe. Zároveň toto slovo vrývá do vědomí – podvědomí – nevědomí lidí. Každý si pod ním představuje něco jiného. Což je beze smyslu, víme-li, že stejný zvuk označuje stejnou entitu, věc, ač by byla představa různorodá.

Koho člověk oslovuje, toho volá. Volá tedy třetí sílu – sata.

Třetí síle jde o energii, jíž potřebuje ke svému fungování mnoho. Proto otáčí pozornost člověka od něho samého pouze k vnějšímu světu.

Člověk pod vlivem parazita myslí jako on. Mění svůj svět na svět parazita, aniž by si to uvědomoval, protože změna se děje postupně, nikoli náhle. Cit a rovnovážnost je vyměňována za bezcit a vyváženost (vychýlení z rovnováhy, vy = ven). Čím větší vychýlení, tím větší potřeba berličky a tím silnější pocit, že berlička pomáhá. Člověk přestává být sebou.

Zůstal-li by člověk prvotně v sobě, tvoří skrz sebe svět svůj a je schopen postupně parazita vně odhalit. Takový člověk nalezl sílu v sobě, v sobě cítí vnější svět, cítí jeho propojenost a odhazuje berličky. Stává se celým, tudíž pro parazita hrozbou.

Kdo si to je schopen uvědomit, může se tohoto ovládání zbavit. Aby tak učinil co nejmenší počet osob, je nyní na všechny vyvíjen tlak, jenž má vést k podvolení se většiny (nejlépe všech) TS. Stane-li se tak či nikoli je nyní na každém.

Na každém je volba: dělat věci stejně, volit stejné, což vede ke stejnému výsledku; žádná změna.

Na každém je volba: námaha (změna – dělání věcí jinak, což vede k pochopení - cesta k sobě) či pohodlnost (berlička TS)

Nikdo nic za nikoho (ne)udělá. Nic spadne z nebe. Je na člověku se činit v dění, aby nastala změna. A to je námaha.

Člověk, který se namáhal, našel cestu k sobě a poznal sebe, přestává hodnotit druhé, ctí si sebe, a proto i ostatní, opouští hry a stává se čestným. Získává nadhled a umožňuje druhým projít si cestu poznání, aniž by je ponižoval či povyšoval, protože přestal ponižovat či vyvyšovat sebe. Ví, kdy zasáhnout – bránit a chránit – a kdy dát dění volný průběh. Jeho osobní voda – awa se vyčistila natolik, že svým působením čistí i okolí, v němž člověk je.

Člověk, jenž zvolil pohodlnost odevzdává zodpovědnost za sebe i své tělo do cizích rukou, málo činí, hodně kritizuje a hodnotí.

Zvítězí námaha, či pohodlí?

Zvítězí člověk, nebo parazit?

Jak najít cestu k sobě, předávám na seminářích – setkáních.