Trojí zamyšlení

 Přišlo od Vás

Trojí zamyšlení

Zamyšlení první

Ten mžik, ten okamžik.

Čas pozastavil se.

Jsem, cítím, vnímám.

Jsem v blízkosti kohosi.

Jsme spolu, i když vedle sebe.

Ten letmý dotyk…….

V něm vše bylo, co ve mně něhu, cit, čistotu probudilo.

Vše, co lze jen cítit a vnímat beze slov.

Ten pocit prosvítil okamžik.

V šeru světlo se rozzářilo.

A my spolu v čistotě ocitli se.

A v ten okamžik si ji prožili.

P. S. Okamžik už odešel, jen mžik to byl.

Prožitek však zůstává ve mně stále živý.

Cítím jej a vnímám sebe.

Zamyšlení druhé

Točí se, točí stále dokola.

Kdo nasedne, jeho vůle je.

Však zda z něj vystoupí, je už zvůle ( zakrytá vůle) jiného, který kolotoč ovládá. Rozhodne-li

se, kolotoč jede bez přestání dál.

Jen myšlenka pouhá, zrádná.

Slepá a uspaná byla jsem. Jinak je.

Ano, sedíme na kolotoči, který se točí pořád ( po řádu) dokola, však vystoupit z něj mohu, až

když vezmu zodpovědnost za sebe do svých rukou. Pak už jsem bez potřeby být vezena,

vedena, voděna. Vystupuji z kolotoče.

Jdu už dál cestou sama za sebe. Ne loutka oslabená, ale bytost posilněná, vědomá a

probuzená.

Zamyšlení třetí (Kříže na Staroměstském náměstí)

22 tisíc křížů obětí

Obětí koho/ čeho? Obětí koho/ čemu? Obětí koho/ pro koho?

NA PLOŠE NAKRESLENÉ KŘÍŽE

Nápad nahodilý, dobře promyšlený či šílený? Oběti posloužily? Kříže taky poslouží?

CHCEME UCTÍT PAMÁTKU OBĚTÍ.

Tím, že po nich budou lidé šlapat? Váží si života a jeho součásti smrti?

Zneužili mrtvé, kteří jsou bez obrany? Lidé přes ně přecházejí, šlapou po nich. To je uctění?

Jak se cítí, co v sobě probouzejí, kam jsou vedeni? Jsou si toho vůbec vědomi?

A co místo, které si vybrali pro svoji akci? Taky náhodně?

Zamysleme se, jaké páchání dobra a zla toto místo zažilo a zažívá, energie těchto dějů v sobě

stále nese.

Uctít památku, ANO, ALE CITLIVĚ.

Ano, musí to být velké, masové, velkolepé, aby na sebe zase někoho nalepili, aby jim zase

 někdo sedl na lep. Jinak to oni ani ne- chtějí.