DI

Jedinec, dílo, div, dívka …. DI

Co spojuje tato slova? Co znamená DI? A proč se jím zabývat…. vždyť je to jen slabika jako každá jiná.

Praslovanština je podle mého pohledu jedním z velmi starých jazykových základů, v němž nacházím překvapivé souvislosti i s jinými jazyky. Slabika DI zde měla trochu výsostné postavení.

D-I či D-E-I je slabika od pradávna spojená se světlem a jasem, což se přisuzovalo bohům – pánům. Najdeme ji ve slovech i jménech jako Odin, Dius, Deus, Diva – Děva – ve všech slovech podtrhuje znak zářící, jasný, světlý, svítící – tedy zářící, božská bytost. K zamyšlení je, jestli všechny tyto bytosti takové byly, nebo si jen přivlastnily titul DI.

DI je propojením pozemského vkořenění D a vesmírného toku I. D je v bukvici oproti latince otočené o 90° Д a jeho kořeny směřují do země, což je to původní vkořenění. U D v latince směřují kořeny do vzduchu. Co myslíte, že tento jemný posun může znamenat kromě grafického vyjádření? Vezmete-li si na pomoc přírodu, většina rostlin má kořeny v zemi směřující do země. Jen malá část rostlin má vzdušný kořenový systém. Víte které a jak se živí?

DI máme i ve slově dílo дѣлаѭ (dělajo) – dělám, nebo dějati, díti. Tato slova jsou spojena s činností, děláním, tvořením, stavěním apod. Když dělám, tak se něco děje.

Spojíme-li oba významy, dostaneme obraz bytosti, která umí tvořit, tedy dělat, .... nikoli ve smyslu fyzické námahy, ale ve smyslu tvoření myšlenkou, představivostí a vědomým cílením. Je to tedy obraz čisté tvůrčí bytosti.

Každý tvar něco znamená a něco se skrze něj formuje. I malé změny původního tvaru, mohou mít dalekosáhlé důsledky. Dokážete sami objevit, co se pozměnilo posunem tvaru Д na D?

Přečteme-li si slabiku odzadu, máme ID. Je náhoda, že k němu jako ke zkratce přidáváme slovo IDENTIFIKACE či IDENTITA?

A přečteme-li odzadu DIV, máme VID, tedy vidění, vidím a divím se nebo obdivuji.

Můžeme pokračovat dál: DIL – LID, DEL – LED… Opět jako by nás samotná slova vedla a naznačovala, že v sobě nesou více vrstev, než se na první pohled zdá.

Jak snadno se může během staletí změnit význam slova, zatímco jeho tvar zůstane téměř stejný. Diva (zázrak) a děva (svítící). Jak se nám to dnes posunulo …. Místo děva, svítící dívka, které se říkalo i děvka (ka je skrytí, tudíž svítící ve skrytu), což se někde vyslovovalo jako děuka, máme slovo stejné, děvka, jen významově plně otočené naruby. Ta, která se prodává mužům. Pro tyto ženy byl dříve název holka, od holá, tedy nahatá. Jak se nám to otočilo …. A my už i malým děvčátkům říkáme holčičky…. Ale i přes vnější otočení zůstává původní význam. Jen už většině dnešní generace skrytý.

DI máme i ve slově JEDINEC, které znamená výjimečný, tedy jedinečný, jediný. I jedna je zkratkou jedina.

Možná takových slov najdete mnohem více, než se na první pohled zdá. Každé z nich může být malou stopou vedoucí k původnímu významu. Pátrejte, zda si svůj smysl uchovala, nebo se během času otočila. A budete-li chtít, podělte se o své objevy.

Možná je jazyk víc než jen prostředkem dorozumění. Možná je i mapou, která si dodnes pamatuje cestu zpět ke svým původním významům.