InKarNaCe

Všimli jste si, jak zvláštně jsem napsala slovo "inkarnace"?

Každá slabika nese svůj význam.

Co to ta inkarnace je?

V článku o karmě jsem psala o naší podstatě, kterou nazývám Jiskrou, jinak se jí říká Átma či Duch. Tato podstata je věčná. A inkarnace je opakované přijímání hmotného těla. Tedy koloběh života v těle a života bez těla. V bukvách se život v těle nazývá žizň a život po smrti před dalším vtělením žovot. Spojíme-li obě slova, vznikne zkratka koloběhu – život. Život jako slovo podle výkladu u bukvy "Ž" znamená celý cyklus: zrození: žizň – smrt – žovot – zrození.

Někdo v inkarnaci věří, někdo ji odmítá, někdo ví, neb má prožitek, a někdo tápe, hledá, jak to jenom je?

Co na to říká slovo samotné:

IN znamená dovnitř, nahoru.

KAR je základem slova. V praslovanštině to bylo celé slovo, které znamenalo: rozkaz, trest, svár, spor, hanu, pohanu. Kar – lidově kára, v angličtině "car" vyslovováno "kar" je také vozítko. Podrobně je tato slabika – slovo, rozebrána v článku o karmě.

NA to je povrch, ale také jsme tak dříve označovali sami sebe, nikoli JÁ, jak je tomu dnes, ale NÁ. Dalo by se říci, že JÁ označuje ego a NÁ podstatu.

CE je cíl tady na zemi.

Tedy: IN – říká kam, udává směr

KAR – říká, jak a do čeho a zda dobrovolně, nebo pod tlakem

NA – říká "kdo"

CE – říká, co a kde, jinak kam a do čeho tělo s Jiskrou vstupuje

Běžný výklad slova inkarnace vychází z latinského in – do, dovnitř a caro, carnis – maso, tělo. Základní obraz je tedy stejný – vstup do hmotného těla. Náš rozklad se však podívá, zda jednotlivé části slova nenesou ještě další informaci.

Spojíme-li tedy významy do věty, dostaneme přibližně toto: Jiskra nuceně vstupuje do vozítka = těla (dovnitř), aby v těle naplnila cíl jí daný na zemi.

Jiskra může do těla vstoupit i dobrovolně. Odpovídá danému ději více slovo vtělení, nebo je to jinak? Proč?

V – znamená uvnitř, dovnitř

TĚL – jako tělo neboli ohraničení, plot, od toho dříve PLOTĚ = tělo, pouze přesmyčka písmen / hlásek a odebrané P

P znamená portál, brána, ale též klid v ní, v bodě přestupu, jedno opouštím, do druhého vstupuji.

TEL připomíná řecké tele – na dálku, které známe například z televize či teleportace. Mně se tu proto otevírá obraz přenosu něčeho na dálku – představy, obrazu či zprostředkované podoby.

E – zem, uzemnění

NÍ – znamená směr dolů a též starý zápor, ze starého slova nikajá, dolů. Délka samohlásky zvýrazňuje pocit.

Shrneme-li i tuto variantu do věty, mně z ní vystupuje přibližně tento obraz: Dovnitř těla sestupuje uzemněná (zhmotněná?) představa či vize. Mohli bychom ji dnešním slovem nazvat avatarem. Jiskra sama by pak zůstávala mimo tělo, ale skrze svého avatara by prožívala svět na zemi, učila se nebo plnila úkoly.

A teď si všimněte zásadního rozdílu, který jsem v obou slovech najednou uviděla:

První slovo naznačuje, že jdu na zem nuceně, odněkud vystupuji nahoru a dovnitř (dovnitř KAR), kde je Jiskra svým způsobem uvězněná a spoutaná.

Druhé slovo naznačuje, že odněkud sestupuje a vstupuje dovnitř TĚLA jen avatar, Jiskra může být volná. Je volná natolik, nakolik si uvědomuje sebe a svého avatara. Nebo může být držena jinde a avatar je prostředkem jejího držení.

Jak to vnímáte vy? Dokážete odlišit sami sebe, tedy Jiskru od těla, nebo sebe od avatara? Nebo to vnímáte úplně jinak, což je naprosto v pořádku. Jsme tu všichni sami za sebe a možností je mnohem více než dvě, jež jsem nastínila.