Karma

Karma. Někdo na ni věří, jiný nikoli. Souhlasíte-li s ní, tím dáváte minimálně svůj souhlas i s tím, že naše tělo je obalem nás samých. Tedy podstaty, která přechází z těla do těla. Nazývám ji Jiskrou, jinak Átma, či Duch. A v tomto hmotném těle, které je formou pro Jiskru, si údajně lidé odžívají vše, co kdy natropili. A že toho bylo.

Sami určitě víte, že když dítě něco provede, je nejúčinnější jej chytit při činu, nebo co nejdříve po něm. Pak je největší šance, že pochopí, zda je to, co udělalo, v pořádku či nikoli, neb si to dobře pamatuje. Čím se časová prodleva zvyšuje, tím je menší šance uspět s výchovným krokem. Navíc přelévání výchovné odpovědnosti – počkej, až táta přijde z práce, ten ti dá, nebo školní poznámky typu: ve škole si čte pod lavicí – se míjejí účinkem, možná jen probouzí strach z trestu bez pochopení souvislostí.

Jak je tedy možné, že by to na nás lidi obecně platilo ve chvíli, kdy jsme zapomněli vše z životů minulých? A to tak dokonale, že je mnoho těch, kteří jsou přesvědčeni, že je jen jeden život – a to tento. Jak je možné, vychovávat někoho po dokonalé amnézii a trestat za něco, co je zapomenuto? Nabízí se otázka, funguje pojetí karmy naopak, jako určitý systém udržování člověka v pocitu dluhu, viny, a strachu z trestu nebo nikoli?

Pojďme se na to podívat z pohledu slova a jeho skrytého významu. Jak se říká, pod lampou je největší tma a co máme přímo pod nosem, to je nám skryté. V těch slovech je to jako na zlatém podnosu.

KAR je základem slova. V praslovanštině to bylo celé slovo, které znamenalo: rozkaz, trest, svár, spor, hanu, pohanu.

MA je ve stejném jazyce nejen zákaz, stopka, negace (tedy i amnézie, zapomnění), ale také počátek, matka, ale též i tma.

KARMA jako slovo by tedy vyjadřovalo rozkaz či vykonání trestu, v němž je nám něco zakázáno, odňato, a bez toho se ocitáme na počátku ve tmě. V podstatě nám slovo sděluje, že se člověk rodí čistý jako prázdný list, ale s těžkým batohem skrytým ve tmě nevědomí.

Tady bychom mohli skončit.

Ale pro ty zvídavější je tu i druhá část článku, postavená na ryzích rozborech hláskových a slabičných kombinací slova KARMA. Tak, jak jste byli zvyklí z mého starého webu.

Přeskupíme-li hlásky a slabiky, ukáže se nám několik variant:

1. K-AR-MA: Cesta k matce zemi

K: V češtině i praslovanštině je jasnou předložkou směru. Ukazuje, kam se pohybujeme (jít k někomu/něčemu).

AR: Ve svém dalším vývoji se AR často posouvá do OR. V této podobě ji nacházíme v řadě slov, která se spojuji se silou nebo jejím působením (např. ordinace, oranžový, orchestr, orátor...).

MA: Tma, matka, lůno, negace.

Je to přesný návod na materializaci: "Směřování k matce zemi a její přeměna." Je to ten magnet, který stahuje vědomí dolů z duchovních výšin do hmoty země, do lůna matky. Tak čistě to možná bylo kdysi naplánováno. Jako výukové centrum Jisker. Nikoliv opakování a zátěž, ale dobrovolný sestup za poznáním a návrat domů. Možná i opětovný sestup pro dokončení výuky, ale s ponecháním vzpomínek a prožitků, které jsou podstatné. Jako to máme v tomto běžném životě.

2. K-ARMA: Volba boje

Spojením AR + MA vzniklo slovo ARMA, které máme dnes spojené s armádou nebo latinským arma (zbraně). To vede k myšlence, že orání není cestou klidu a míru, ale cestou boje. Boje s ostatními, se sebou samým, s osudem i s dualitou, do níž Jiskra vstupuje.

Slovo KARMA takto rozložené je v podstatě povolávacím rozkazem do války v hmotném světě.

3. AM-RAK / A-MRAK: Zrcadlové čtení

Čtení pozpátku a přesmyčky slabik i hlásek používal hermetismus.

3a. AM-RAK:

AM: je opak negace MA, něco jako "ano/přijímám"

RAK: praslovanské rakъ označovalo živočicha, který je proslulý svým pohybem pozpátku, raka. V přeneseném významu skrytých kódů slov to znamená regresi, návrat, couvání v čase.

Takže AM-RAK je doslova "Souhlas s couváním / s opakováním". Jiskra u karmického soudu řekne své "ano" (AM), aniž si je toho vědoma, a systém ji jako raka (RAK) pošle zpět na svět, aby opakovala to, co už jednou žila.

3b. A-MRAK:

A: je jako zdůraznění prvopočátku, tj. na počátku byl mrak, zhmotnil se; teprve mnohem později se zkrácením záporu "an" na "a" posunul význam "a" do záporu

MRAK: (praslovansky *morkъ) je závoj, který zakrývá slunce. Je to ta mlha zapomnění. A jsme zase u tmy.

Spojíme-li obě možnosti, máme KARMU jako počáteční mrak, tmu a mlhu zapomnění. Když jí projdeme, ocitáme se bez svých vzpomínek a prožitků – jako čistý list se skrytou zátěží.

4. KRM – vynecháme-li samohlásky

4a: KRM jako praslovanské kъrma, znamenalo krmě, krmivo, pokrm, potrava, jídlo

K: Směr, přibližování, akt dávání.

RM (R-M): V prastarých slovech je to spojení pohybu (R) a hmoty –  vody –  tmy (M). Krmit znamená brát energii zvenčí a dávat ji do hmotného těla, aby žilo.

V praslovanštině bylo slovo pro krmení přímo spojené s udržováním něčeho při životě skrze dodávání energie (potravy – krmě).

4b: KRM jako praslovanské kъrma mělo ještě druhý význam – kormidlo

Kormidlo je na zádi lodi. U něj sedí kormidelník, který vede loď. Ostatní se vezou nebo ji pohání, pádlují.

5: MRK – opět čtení odzadu, pozpátku

5a: Iluze času: Celý život jako jedno mrknutí oka

Z pohledu věčnosti, z pohledu věčné Jiskry, Átmana, je jedna lidská inkarnace neuvěřitelně krátká. Trvá to doslova jedno mrknutí oka (MRK).

5b: Slepota a oklamání vědomí

Co se stane, když člověk mrkne? Na zlomek vteřiny se ocitne v naprosté tmě. Zavře oči, ztratí vizuální kontakt s realitou. A to je přesně ten moment, který popisuje A-MRAK.

Navíc v češtině máme to krásné rčení: "Oklamal mě, ani jsem nemrkl." Nebo: "Stalo se to mrknutím oka."

Budete-li chtít bádat a hloubat více, sestavte si z jednotlivých výkladů příběh slova KARMA. Možná odhalíte ještě větší hloubku slova, než jakou jsem tady předeslala. A bude-li se vám chtít podělit, napište. Některý váš příběh mohu zveřejnit ve Střípkách na mém webu.

V jednom z dalších článků (zřejmě podzimních) rozebereme INKARNACI a další s tím související slova, která též sdělují příběh těm, kteří jej vidí.