Podzimní rovnodennost

Sedám k pc, venku prší, je zima, v kamnech příjemně praská dřevo a oheň hřeje. Chci napsat krátký článek o podzimní rovnodennosti. Myšlenky běží. Vynořuje se úplně jiný pohled na svátek, který jsme přestali slavit.

Není to historická rekonstrukce ani popis jednoho konkrétního obřadu. Je to můj pohled, poskládaný ze střípků starých zvyků, dění v přírodě a toho, co z nich dnes dokážeme ještě zahlédnout.

Tři měsíce uplynuly od slunoodvratu, kdy jsme vstoupili do období tmy. Slunce se odvrací a každý den je znatelně delší noc. Podzimní rovnodennost je astronomickým bodem, od něhož již až do slunovratu bude noc čím dál delší a světla v našich dnech bude ubývat.

Dnes už si málo lidí uvědomuje, jak velký svátek to byl a co do života běžného člověka přinášel.

Projevují se v něm základní čtyři živly:

🔥 oheň se z venku stěhuje dovnitř, zapalují se posvátné louče živého ohně vykřesaného dubovými dřívky, končí období tepla a vnějších činností, ty se přesouvají do nitra obydlí; stejným obrazem je i nitro člověka, do něhož se stahuje jeho vnitřní oheň, aby se postupně utlumoval v nastávajícím období odpočinku

🌍 země přijímá, přijímá ozimé zrno, semeno mizí pod povrchem a stává se základem úrody v následujícím letu (roce), do země se stahují i hadi a ještěrky i různé druhy hmyzu i živočichů a země je přijímá a poskytuje jim odpočinek a úkryt před nastávajícím chladným obdobím; i lidé jsou více uvnitř svých domovů a uvnitř sebe, přemýšlí, hloubají, dumají

🌬️ vzduch odnáší ptáky do irije/vyraje – země duchů a předků; naplno se otvírají brány do světa zemřelých, v některých kulturách je podzimní rovnodennost a čas kolem ní nejsilnějším obdobím uctívání předků; a co vzduch v člověku? měl by odnést, co dosloužilo, aby se vytvořilo místo pro nově přicházející

💧voda jako nositelka informace, očistná i přeměňující (transformující) přináší vláhu zrnu v zemi i člověku; voda v člověku rezonuje s vodou vnější a i člověk má možnost projít osobní transformací, proměnou

Dnes se rovnodennost podává zejména jako rovnováha mezi světlem a tmou. To je ale velmi zúžený pohled. Rovnodennost je zejména práh přechodu mezi obdobími, mezi přírodními cykly, mezi zemědělskou činností a klidem, je bránou – ánou mezi světy, mezi světem naším a světem duchů, nejen předků, k nimž je v tento čas plně otevřená, ale i do světa démonů, do jejichž světa se počíná otvírat.

Cyklus není bod. Nikoli teď. Cyklus je pozvolný přechod z jednoho stavu do dalšího. Jednotlivé cykly se překrývají, jedno končí, jiné je v plném proudu, další počíná a něco je zavřeno úplně, aby se v čase příhodném opět počalo otvírat. Dnes vnímáme rovnodennost, ať podzimní či jarní, jako bod, teď, v tento den, tuto hodinu, minutu, vteřinu.

Naši předkové ji vnímali spíše jako děj. Děj, který navazoval na předchozí a po němž opět přicházel další. Do času kolem podzimní rovnodennosti spadaly také oslavy završení sklizně. Sklizně zejména obilí. U nás známe slavnost ukončení žní jako dožínky. Dochoval se ale i jiný název – PLON. Plon označoval úrodu, zisk, ale také dožínkový věnec a místně samotnou slavnost završení žní. Z klásků se pletly věnce. Někde jen žitné, jinde ze všech druhů obilí. Semeno z těchto věnců se přidávalo do osení pro ozimy i jarní setbu. Tím se propojovalo to, co bylo, s tím, co přichází.

A tady použiju slůvko – letoprovodec, to není osoba, to je vyprovázení léta a všeho, co k němu patří. Léto končí. Loučíme se s teplým sluncem, s dlouhým světlým dnem, s úrodou i sami se sebou. Dosud jsme věnovali pozornost vnějšímu světu, teď ji věnujeme sobě.

To lze velmi dobře při jednotvárné manuální činnosti, jaká po rovnodennosti nastává. Zdělání úrody. Nejen obilí, to už je dávno v sýpkách, ale ovoce i zeleniny. Jednotvárná dlouhá činnost působí jako meditace, když ji dokážeme uchopit. Tělo je zaměstnáno, mysl se uvolňuje a nitro se otvírá. Do konzervace a uskladnění vchází člověčí síla, která se při požívání vrací zpět.

O toto jsme přišli, neb si vše koupíme již hotové. A myslíte, že stroje dají potravině sílu jako člověk?

Možná uslyšíte slova jako dokopná a dočesná poprvé. Jsou to označení pro ukončení česání chmele a ukončení kopání brambor. Určitě by se místně našla i jiná. Tato jsou z mého kraje.

V čase kolem podzimní rovnodennosti se tak potkávalo několik dějů – završení sklizně, hostiny a poděkování za úrodu i pohled k úrodě příští. Velkou předkřesťanskou podzimní slavnost po sklizni známe například od Ránů z Arkony. Při ní se hodovalo, děkovalo za úrodu a věštila se úroda dalšího roku.

Podzimní rovnodennost je pro mě proto svátkem plnosti, hojnosti, žně a plonu – zisku. Zároveň v ní vidím založení dalšího plodného leta. Jeden cyklus se dovršuje a současně se zakládá nový.

Přesně jak mi to ukázala Mapa života a první cyklus, který vám již brzy představím.