Přechylování příjmení žen aneb Naši a síla společného příjmení

18.11.2026

Přechylování příjmení žen aneb Naši a síla společného příjmení

V předchozích článcích jsme se věnovali jménu, jeho významu i označení ve formulářích. Dnes bych ráda otevřela další téma, které se dotýká našich jmen, a tím je příjmení, zejména příjmení žen a jeho přechylování.

Od 1. ledna 2022 mají ženy v České republice možnost zvolit si své příjmení v přechýleném či mužském tvaru. V době schvalování této změny zákona o matrikách se k ní vyjádřil také dlouholetý ředitel Ústavu pro jazyk český Akademie věd Karel Oliva, jehož tehdejší vyjádření si přečtete v odkazu pod článkem.

Od té doby uplynulo několik let a já se k tomuto tématu vracím, neb v sobě skrývá mnohem více než pouhou otázku české mluvnice. Vše má svou příčinu, účel i následek, tedy i to, jakou podobu svého příjmení si žena zvolí. Ve své třetí zelené knize Ozvěny věků věnuji jménům celou kapitolu, jejíž malou část, zabývající se právě ženským zakončením -ová, vám dnes přiblížím.

Rodina – Naši

Rodina – Naši – byla vždy důležitým a přirozeným uspořádáním. Máma, táta, děti, ale také babičky, dědečkové a další pokolení předků, kteří společně tvořili rod.

V současné době se stále častěji setkáváme s volnými svazky, lidově řečeno životem "na hromádce" či "na psí knížku", jak se takovému svazku říkalo dříve, k čemuž přispívá jak touha po osobní svobodě, tak mnohdy i vzpoura proti úřednímu souhlasu. Nač "glejt", nač papír, nač formuláře a poplatky státu? Nač proslovy od lidí, kteří vidí novomanžele poprvé a pravděpodobně i naposledy? Přitom podstata svazku ženy a muže sahá mnohem hlouběji než k úřednímu potvrzení jejich společného života.

V tradičních společenstvích mělo spojení ženy a muže také význam spojení dvou rodů, jejichž příslušníci byli svědky i účastníky svatebních obyčejů. V průběhu staletí získávaly při uzavírání manželství významnou úlohu církevní a později státní instituce. Možná právě tuto proměnu lidé podvědomě vnímají, když dávají přednost volnému vztahu před manželstvím jako institucí, a přitom jim uniká hlubší podstata spojení dvou lidí a jejich rodů. Jedním z viditelných projevů tohoto spojení bývalo společné příjmení.

Co v sobě nese příjmení?

V den svatby probíhaly obyčeje, které symbolicky odpoutávaly ženu od původního rodu a provázely ji při vstupu do rodu jejího muže. Opouštěla příjmení otcovo a přijímala příjmení mužovo. A právě tady se dostáváme k hlubší, energetické rovině jmen, kterou se ve svém bádání dlouhodobě zabývám. Se změnou příjmení žena podle mého vnímání opouštěla dosavadní rodovou záštitu a přijímala štít rodu manželova za svůj. Štít, jejž tvořili předkové – Naši – žijící i ti, kteří již odešli do jiných světů.

Obraz této záštity nacházím dodnes v zakončení ženských příjmení -OVÁ, kde O představuje informační pole rodu – Našich – a VÁ ochranu od Našich. Zároveň s informačním polem a ochranou žena podle tohoto pojetí přejímala i rodovou karmu, tedy určitou zátěž, zkušenosti a dědictví předchozích pokolení. V tradičních svatebních obyčejích a přípravě dívek na jejich budoucí úlohu v rodině nacházím stopy poznání těchto souvislostí.

Společné příjmení – společný štít

Každé jméno, tedy i příjmení, má svou sílu.

Nad rodinou nesoucí společné příjmení se v mém pojetí klene štít, silný či slabší, ale společný, o nějž jednotliví členové rodiny pečují a svým jednáním jej zpevňují. Příjmení se tak stává mnohem více než pouhým označením příslušnosti k rodině. Je nositelem jejího příběhu, paměti, zkušeností i vztahů, které se utvářely po celé generace a které svým životem dále obohacujeme.

A právě proto stojí za to věnovat pozornost i jeho podobě.

Ženská podoba příjmení

Čeština nám nabízí pozoruhodnou možnost vyjádřit příslušnost ke stejnému rodu a současně rozlišit ženu a muže, přičemž oba nesou společný základ příjmení.

Novák – Nováková.

Společný základ a dvě rozdílné podoby. Vnímám v tom jeden z projevů bohatosti našeho jazyka, který dokáže jediným slovem vyjádřit jak sounáležitost, tak rozdílnost. Současné směřování k jednotným podobám příjmení ve mně proto vyvolává otázku, kam až nás postupné stírání jazykových rozdílů zavede a o jaké další významové vrstvy svého jazyka se v budoucnu ochudíme.

Každá žena má dnes právo volby a já bych si přála, aby součástí jejího rozhodování bylo také poznání toho, co všechno v sobě ženská podoba příjmení nese. Svobodné rozhodnutí totiž získává svou skutečnou hodnotu tehdy, když vychází z poznání souvislostí a vědomí následků. Já sama si svého ženského příjmení vážím a v jeho zakončení vnímám jak vyjádření svého ženství, tak obraz rodové záštity. A ještě jednu myšlenku vám ponechám k zamyšlení.

Chudý jazyk, chudí lidé.

Chud – duch.

Dvě slova složená ze stejných hlásek, jejichž rozdílné uspořádání otevírá další otázky. K jakému duchu tedy směřujeme, když svůj jazyk postupně ochuzujeme o jeho rozmanitost?

Odpovězte si sami…

K tématu:

  • Vyjádření jazykovědce Karla Olivy z roku 2021
  • Ministerstvo vnitra – změna pravidel pro zápis příjmení žen od 1. ledna 2022
Share