NAV, JAV, PRAV

Následující text je mou hypotézou. Vychází ze starých významů slov a odborných rekonstrukcí, ale skládá je do jiného obrazu, než jaký se běžně předává.

Co tato tři krátká slovíčka znamenají?

Těm, kteří se zajímají o slovanské dějiny, jsou jasná. NAV svět temnoty a podsvětí, JAV svět náš, materiální, tedy zjevený, PRAV svět vyšších sil. Tak se to píše, tak se to předává.

Je to ale tak? A z jakého úhlu pohledu?

Mrkněme se nejdříve na významy slov:

JAV – stojí mezi NAV a PRAV. Je konem, tedy hranicí, linií, jak již víme z minulého článku, mezi druhými dvěma světy; v praslovanštině zapsáno jako javъ / *javь (ꙗвъ/ ꙗвь ) – v dnešním přibližném významu zjevný, patrný, skutečný.

Na obou jejích stranách se význam obrací podle směru pohledu. Zmar i blaho mají v celku své místo – jedno rozkládá, druhé buduje. Nikoli zlo a dobro. Ale NIČENÍ a ČINĚNÍ. Rovnováha však není půl na půl, protože rozklad a tvorba mají různou rychlost a různý průběh.

JAV je konem = mezí rovnováhy mezi NAV a PRAV.

Rovnováha není rovnost.

Rovnováha je živé vyvažování protichůdných pohybů, principů.

Proto je náš hmotný, materiální svět tak podstatný a důležitý. Předává nám schopnosti, jak se vyrovnat se zmarem a blahem a jak udržovat křehkou rovnováhu mezi ničením a činěním.

PRAV – tady je zajímavá slovanská a latinská linie v téměř protikladném významu, ale je to protiklad?

PRAVЪ = přímý, správný
↕
PRĀVUS = křivý, špatný

Vzniká tak zajímavý významový paradox: to, co je rovné a přímé, se stává "správným", přestože z pohledu přirozeného toku může být právě tato přímost vychýlením – tedy "křivostí" vůči přirozenosti.

Tento zachycený paradox znamená, že usměrněním přirozeně se vinoucího toku do přímky vzniká něco "rovného", co je však z hlediska původního přirozeného toku jeho pokřivením. (vzpomeňte jen na dobu meliorací potoků; jejich přirozené meandry, i díky nimž se voda čistila a získávala svoji sílu, se proměnily v rovné vydlážděné stoky, kde voda zahnívá i v proudu a kazí se)

Shrnutí:

• z pohledu vytvořeného směru → rovné
• z pohledu původního toku → pokřivené

A právě to je za mě spodní svět, podsvětí, jež se uměle ve své antipřirozenosti postavilo nad světy ostatní. Pro obyvatele tohoto světa je to však svět jim vlastní. Je v pořádku na části hřiště, kam patří.

NAV – u tohoto světa se otvírá velmi zajímavý pohled:

NA = na / nad / na povrchu
VI/VAY/ VĀYU /VIJ = pohyb – vinutí – dech – životní síla – vítr, proudění vzduchu

Wāy = prostor

VIJ ← VÍTI → vinout, stáčet

V tomto smyslu můžeme NA-V skutečně číst jako prostor "na/nad" živým pohybem či potenciálem pohybu, kde staré indoíránské wāy může označovat prostor, v němž se dění odehrává.

Samotné jméno boha obývajícího toto místo – Vij – není před Gogolem bezpečně doloženo; jedna z odborných etymologických hypotéz je však spojuje se slovanským víti – vinout, stáčet, splétat.

Staré NAV označovalo mrtvé a zásvětí, nikoli samo o sobě "podsvětí". Nabízí se proto otázka, kde leží původní obraz?

Starý obraz NAV není nutně "dole". Nacházíme jej také ZA hranicí našeho světa na druhé straně vody, moře či nebeského moře; cesta k němu vede přes vodu lodí, po duhovém mostě či po Mléčné dráze. Zásvětí tedy původně znamenalo svět za hranicí světa projeveného.

PRAV bylo nejprve přímé, až mnohem později se ztotožnilo se slovem "správný".

NAV bylo nejprve zásvětím, až později se stalo "peklem". V mé hypotéze je to zároveň prostor neprojeveného potenciálu, odkud život přichází a kam se vrací.

VIJ není doložený starý "bůh podsvětí", zatímco podobu slova vij – skutečně známe ze starého slovanského viti – vijǫ, vinout, stáčet, splétat.

Prvotní obrazy jsou smysluplné, v této podobě již o nich píši ve své čtvrté žluté knize Píseň květu lotosu. Teprve později, až potom na ty obrazy někdo navěsil "správné", "špatné", "nebe", "peklo".

Malé shrnutí:

původní obraz:
tma → bez projevu → potenciál → NAV → návrat
světlo → projevení → JAV → dění

převrácený obraz:
tma → zlo → děs → peklo
světlo → dobro → spása → "jdi za světlem"

Co to znamená?

Podle mne v určité dějinně vystopovatelné době byla porušena ta křehká rovnováha a jeden svět překročil svou mez a zasáhl do druhého, nastolil svůj pohled, svá pravidla. Proto mnohým z nás dnes připadá, že je "vše" naruby. Je. A čeká na pochopení, aby mohla být rovnováha opět nastolena. Nikoli bojem, ale vnitřní proměnou každého z nás (tedy DI, jedince, člověka) – pochopením, srovnáním.

A kam se nám ztratilo SLAV? Nikam. Podíváme se na něj samostatně v některém z příštích Střípků.

Přidáte se?